Memoriál Františka Knebla, někdejšího předsedy klubu a výborného běžce na lyžích, na snímku z roku 1970. Závodníci si to tehdy rozdali ve slalomu a obřím slalomu.
FOTO: ARCHIV KLUBU
Kopřivnice – Hned dvě výročí najednou slaví letos v listopadu členové a příznivci Ski klubu Kopřivnice, jenž byl až do roku 1993 lyžařským oddílem TJ Tatra.
Přesně 12. listopadu totiž uplynulo 85 let ode dne, kdy v roce 1928 dostalo nadšenecké kopřivnické lyžování organizační rámec. O čtyři dny později, tedy 16. listopadu si lyžaři připomenou den, kdy byla před třiceti lety, tedy roku 1983, otevřena lyžařská chata v areálu pod Červeným kamenem.
Jak vypadalo kopřivnické lyžování v plenkách? Obchodník a člen Sokola Rudolf Váňa (1894 – 1968) vzpomíná ve svých pamětech na lyžování Kopřivničanů na Pustevnách a Radhošti už v roce 1915. Z dvacátých let pak pocházejí snímky lyžařů ještě s jednou holí v místních lesích a u koupaliště.
Pamětní kniha obce Kopřivnice ve stati Tělovýchovná jednota Sokol v Kopřivnici uvádí: „Už od roku 1925 hojně se v jednotě lyžovalo. Aby byla tato činnost řádně organizována, zřízen byl r. 1928 lyžařský odbor Sokola, který každoročně organizuje četné vycházky a závody.“ Pamětní kniha Tělovýchovné jednoty Sokol Kopřivnice tento počin z roku 1928 ještě upřesňuje: lyžařský odbor - jako součást odboru cvičebního - byl zřízen 12. 11. 1928. Zvoleni: předsedou Josef Hrček, mistr natěračský, jednatelem Miroslav Tvarůžek, učitel.
Centrem sportovního života před stavbou sokolovny byl hostinec U Heisigů, pozdější „Afrika“ a „Pod Kaštany“. Tam také proběhla ona ustavující schůze odboru a zápis z ní je prvním zápisem v sešitě zápisů, který se rovněž zachoval.
Koncem roku čítal zmíněný lyžařský odbor 18 mužů, 2 ženy a 3 dorostence. Aby se jeho členové mohli účastnit různých závodů a využívat různé slevy a výhody, stal se členem Svazu lyžařů ČSR. Aby odbor získal první finanční prostředky, byl v jeho prospěch promítnut 12. prosince 1928 lyžařský film „Odvážný skok“. Ze zápisu Sokola je patrné, že lyžařský odbor vyvinul bohatou činnost, jejímž výsledkem byl zvýšený zájem o tento sport.
Jakou konkrétní činnost odbor vyvíjel? Konaly se místní závody v běhu na 12 km s vítězem Ludvíkem Raškou a druhým Josefem Pikulíkem. Pořadí si vyměnili při skocích na Bílé hoře – vítězný Josef Pikulík skočil 16 metrů, Ludvík Raška 14,5. Místní závodníci se dobře umisťovali i v moravském měřítku. Bohatá byla i nezávodní činnost. Zorganizována byla tajná vycházka na lyžích 26 – 30 km, hra „Na lišku“ či motorskiering. Za vedení předsedy Josefa Hrčka a Miroslava Tvarůžka proběhl také kurz lyžaření pro začátečníky.
Koncem roku 1930 měl odbor 27 členů a 5 dorostenců. Předsedou byl zvolen Jaroslav Veřmiřovský, jednatelem a pokladníkem Miroslav Tvarůžek. Ve výboru byli dále Jan Pikulík, Josef Hrček a Arnošt Slouka.
V čase válečného protektorátu byla sportovní a budovatelská činnost lyžařů utlumena, po jeho skončení však byla plně obnovena. Podobně jako jiné sportovní kolek- tivy pustili se i lyžaři do budování areálu, a to na svahu Červeného kamene. Slavnostní otevření sjezdové dráhy vedoucí z vrcholu Červeného kamene proběhlo 26. února 1956. Následně byl do areálu přiveden elektrický proud, a lyžaři se tak dočkali vleků i zasněžování. V té době valem přibývalo členů i z okolních měst a obcí a kvetla sportovní, rekreační i budovatelské činnosti. Areál však postrádal nutné, i úředně požadované zdravotní a hygienické zázemí.
Návrh řešení chaty s ohledem na lyžařské požadavky zpracoval Ing. arch Oldřich Pražák z Ostravy, akci odborně podpořili v závodě TOV Tatry s ředitelem Vladimírem Friedlem, Rudolfem Popelkou a Miroslavem Škývarou. Stavební dokumentaci zpracoval Ladislav Moravec z Petřvaldu, dokumentaci k elektrice a vodě většinou zvládli lyžaři sami, stavebního dozoru se ujal Stefan Stefanov.
V roce 1981 dal městský národní výbor stavbu do plánu Akcí Z v částce 138 tis. korun. Pomáhali Petr Černoch, který v té době řídil ve městě akce Z, stavebně už zemřelý Saša Nikolič. Od samého začátku však bylo především na lyžařích, kde seženou další peníze a jak sami stavbu dokončí. Nutno bylo s ohledem na místo stavby zajistit zdroj a přívod pitné vody, přívod užitkové vody, jímku na odpadní vody s kanalizací, svod a odvod dešťové vody, drenážování či vybudování telefonní linky. Celkem bylo vykopáno a položeno 400 m elektrického a 350 m vodního a kanalizačního vedení.
Brigádničilo se v úterky a čtvrtky odpoledne, o víkendech od sedmi ráno. V zimě 1982/83 bylo plně v provozu přízemí chaty, o rok později, tedy v listopadu 1983 byla chata zkolaudována a slavnostně zprovozněna celá. Byly za tím tři letní sezony práce čítající 17 410 brigádnických hodin u cca 200 jmen v knize brigádníků. Nejvíc hodin přímo na stavbě odpracoval Ing. Giselher Gloger. Připomenout je třeba i patrona staveb, předsedu tělovýchovné jednoty Otakara Mičaníka.
Ski klub Kopřivnice má ve své historii na kontě řadu úspěchů, které zahrnují vedle mnoha titulů regionálních a oblastních i tituly přeborníků republiky a mistrů republiky. Mimo jiné se na nich podíleli i členové z okolních obcí a měst. Z mnoha jmen připomeňme alespoň běžce Jiřího Lešínského, sjezdaře Viléma Kur-ce ze Štramberka či bratry Eichnerovy z Příbora. Nejúspěšnější rodák a odchovanec Miroslav Kolář se v osmdesátých letech stal nejlepším československým sjezdařem, získal osm titulů mistra ČSSR a jako závodník a později trenér se zúčastnil několika olympijských her. Trenérská práce Valtra Eichnera byla v roce 1988 oceněna titulem „Vzorný trenér“ a „Cenou Otakara Jandery“.
Kromě Miroslava Koláře je kopřivnickým rodákem i další olympionik z lyžařské sféry, Milan Špaček, jenž byl spolužákem fenomenálního vytrvalce Emila Zátopka. Špaček ovšem členem místního klubu nebyl, činnost vyvíjel ve Frenštátě, odkud bylo blíže do Beskyd, a po válce v pražském armádním klubu (ÚDA). Jeho největším sportovním úspěchem je účast na olympijských hrách ve Svatém Mořici v roce 1948, kde reprezentoval ve sjezdu a obřím slalomu. Později působil jako státní trenér lyžování a také šéfredaktor časopisu Lyžařství.
Před pěti lety se na sto aktivních i bývalých členů a budovatelů sešlo k 80. výročí na příborských Pasekách. Letos si „pětaosmdesátku a třicítku“ připomenou lyžaři při valné hromadě tam, kde historie začala, tedy v restauraci Pod Kaštany, někdejší hospodě U Heisigů, a to 23. listopadu 2013 v 17 hodin. Zváni jsou všichni členové i příznivci.
Na shromáždění podkladů k článku o historii kopřivnického lyžování se podíleli především: Jindřich Arabasz: člen výboru Ski klubu od roku 1970 a předseda klubu ve letech 1980 – 2008; Ondřej Šalek: kurátor Muzea Fojtství, jenž napomohl k upřesnění historických faktů; Jaromír Konůpka: pamětník, jenž přispěl k detailům z poválečného období a spolu s dalším pamětníkem Alexandrem Tandlerem se dožil i letošního výročí; Jana Feilhauerová: doplnění, redakční úprava.
