Snahy v okolí Kopřivnice a klima Podbeskydí byly zimním radovánkám příznivé. Nešlo jen o lyžování. Připomeňme si například úspěšné sáňkaře a bobisty z přelomu padesátých a šedesátých let.
Ve Štramberku vyrůstali zdatní lyžaři na západním svahu Bílé hory, na „Davidovém“. V Kopřivnice se lyžovalo na svazích Bílé hory, nad štramberským nádražím a na tzv. „Hurské“ louce pod vrcholem Červeného kamene, jak dokládají fotografie ze třicátých let a počátku protektorátu. A právě toto místo se postupně stalo centrem sportovního i rekreačního lyžování.
Neformálně se lyžaři sdružovali už před válkou i po ní, často pod hlavičkou Sokola. Byl to pan Josef Cholevík, který dal k oficiálnímu vzniku organizace rozhodující impulz a stal se prvním předsedou lyžařského oddílu jako součásti TJ Tatra Kopřivnice. Následovali ho František Knebl, Hynek Charvát, Jaromír Hettenberger a od roku 1980 Jindřich Arabasz. Po celou dobu bylo typické, že kolektiv sdružoval i zájemce z okolí. Ze zakladatelů se letošní vzpomínky dožili pánové Alexandr Tandler, Jaromír Konůpka a už zmíněný Jaromír Hettenberger.
Vedle bohaté zájezdové činnosti pustili se lyžaři, podobně jako jiní místní sportovci, za podpory města a podniku do vylepšování areálu. V první polovině padesátých let to bylo budování sjezdové dráhy, v první polovině šedesátých let postavili 800 m dlouhý vlek na vrchol Červeného kamene. Ten nahradil dosavadní dopravu pomocí navijáku. V první polovině sedmdesátých let bylo vybudováno umělé zasněžování a do areálu byl přiveden elektrický proud.
Se zlepšováním podmínek rostl také zájem a účast veřejnosti, rostla i členská základna a základna školených odborných kádrů. Oddíl měl v osmdesátých letech cca 200 členů, 8 družstev soutěžilo v žákovských a dorosteneckých kategoriích. V péči o nové i vyspělé lyžaře se postupně vystřídalo 14 trenérů, 23 cvičitelů působilo v 18 ročnících lyžařské školy a při výcviku na školách v okolí. Zakladateli lyžařské školy byli Jiřka Pajáková a Ivan Kamenec. Pro závody bylo k dispozici 16 rozhodčích. Bohužel se nepodařilo udržet do této doby úspěšný běžecký úsek.
Výstavba i provoz areálu spočívaly na bezplatné brigádnické činnosti členů. Odměnou jim byla možnost lyžování, pokud ovšem jiné provozní potřeby areálu využití této „výhody“ umožnily.
Návštěvnost, ochrana prostředí i zdraví vedly k výstavbě chaty v letech 1981/83, splňující zdravotní i hygienické požadavky. Takto silný kolektiv mohl pak přijmout nabídku na vybudování nového velkého vleku v polovině osmdesátých let (bylo třeba vykopat a ve skále vylámat 100 kubíků zeminy, dopravit a umístit 120 kubíků betonu a po trase rozmístit 35 tun konstrukcí). Důležitá byla také nová komunikace, bezpečnostní úpravy sjezdové dráhy, výkup dalších pozemků.
Organizačně i hmotně pomáhalo město a Tatra, finančně nejvíce České ministerstvo obchodu a cestovního ruchu a Česká pojišťovna, jako dodavatel cesty a úprav sjezdovky Dopravní stavby Ostrava. Velký vlek vyrobil a na připravené patky namontoval Metasport Ostrava. Sjezdová dráha s délkou až 1 100 m, výškovým rozdílem až 300 m a širokou cvičnou loukou, celkem cca sedm hektarů, nabídla v příznivé zimě dobré podmínky pro většinu lyžařů. Za období 1953 až 1993 odpracovali lyžaři a příznivci na výstavbě areálu 98 234 hodin.
