K o p ř i v n i c e - Navázat na práci dosavadního prezidenta kopřivnického hokejového klubu Jaroslava Hrubého by měl Lumír Pospěch. S čím do nejvyšší funkce ředitel Základní školy Milady Horákové vstupuje? „Chtěl bych především klub stmelit,“ říká Lumír Pospěch, který má s vedením sportovního klubu zkušenosti. Před pár lety totiž předsedal tenistům. Dnes zůstal členem výboru a jak říká, nic nebrání tomu, aby se pustil do nové práce.



Jste ředitelem základní školy, máte funkci v tenisovém klubu a teď jste se stal prezidentem hokejového klubu. Nebojíte se, že toho na vás bude moc?



Co se týče tenisu, tak v tom nevidím problém. Tenisový klub má kvalitní vedení, dění v klubu má zaběhnutý, fungující řád. Samozřejmě jsem v prvé řadě ředitelem ZŠ a práci pro HC budu vykonávat po pracovní době a o víkendech. Každopádně budu muset mírně pozměnit svůj zaběhnutý životní styl, seznámit se mnohem podrobněji s hokejovým životem, a taky přemluvit moji tolerantní manželku, aby se mnou začala chodit na hokej, protože budu chtít sledovat mistrovská utkání.



Jaký máte k hokeji vztah?



Kdysi jsem hokej hrával. Jako malý kluk jsem trávil na zamrzlém rybníku každou volnou chvilku. My rybníkáři, jsme byli skvělí technici, ale špatní střelci, protože co střela, to v závěji ztracený puk. Takže jsme střílet nesměli. Později jsem dokonce na černo odehrál několik utkání ve druhé lize, ale to už je dávno. V závěru „kariéry“ jsem hrál, tehdy velmi populární, Tatrováckou ligu. Mám tedy k hokeji kladný vztah, a to, že jsem jej nehrál vrcholově, nepovažuji za handicap.



Každopádně to nebude vaše přednost. Za tu považujete co?



Své vazby na město, ať už jako ředitel školy či bývalý zastupitel. Bez spolupráce s městem je další fungování ledního hokeje v Kopřivnici nemožné. Také mám poměrně dost kontaktů mezi podnikateli. Neskromně si myslím, že dokážu komunikovat s lidmi. Trenérům ale rozhodně do tréninku zásadním způsobem mluvit nehodlám, od toho bude trenérská rada.



Na členské schůzi se hovořilo o rozpočtu pro sezonu 2009/10, který by měl být více než čtyři miliony korun. Padly i konkrétní údaje související s jeho pokrytím. Vy sám se na schopnost klubu získat potřebné prostředky díváte jak?



Jsem přesvědčen, že jsme schopni je sehnat. Nicméně údaje či jména, která na schůzi padla, se mohou měnit. To, co bylo řečeno, je pouze představa, čeká nás ještě spousta jednání. Věřím, že úspěšných. Samozřejmě je velkým problémem současná světová ekonomická situace.



A ještě poslední dotaz. Jak si představujete spolupráci klubu s vaší školou, která pracuje se sportovními hokejovými třídami?



Rád bych trenéry zapojil více do dění školy, aby měli větší přehled o svých svěřencích. To znamená, aby šéftrenér či trenéři chodili na pedagogické rady, případně byli ve škole v době konání třídních schůzek. Fungovat by to mělo i naopak. Učitelé by měli mít přehled o tom, jestli se hokejisté nevrátili pozdě v noci z turnaje a podobně.



Jana Feilhauerová