Lukáš Hejlík a Petra Bučková minulý týden na půdě Vily Machů odehráli titul Holčička a cigareta z cyklu scénického čtení Listování. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice – Zaplněný sál Vily Machů si před týdnem užil další hostování projektu Listování v Kopřivnici. Tentokrát autor celého projektu Lukáš Hejlík s kolegyní herečkou Petrou Bučkovou inscenovali znepokojivě aktuální společenskou fikci Holčička a cigareta francouzského spisovatele Benoîta Duteurtra. Drze cynické představení, které pobavilo v jeden den nejen kopřivnické publikum, ale o pár hodin dříve i diváky v Háji ve Slezsku, je jedno z několika desítek, které má projekt Listování aktuálně na repertoáru. A právě o Listování byl rozhovor, který Lukáš Hejlík po představení poskytl Kopřivnickým novinám.

S Listováním jezdíte už sedmnáctým rokem, nevyčerpal se ten formát od vašich začátků?

Děláme to od listopadu 2003. Uvedli jsme 130 titulů a zjišťuji, že zatím stále ne. Měníme nejen témata, ale i žánry, které jsme nehráli i přesto, že to děláme tak dlouho. Když jsme hráli pátou nebo šestou věc, tak jsme se toho vyčerpání báli, ale pak jsme zjistili, že to vůbec nehrozí. Ale zjistili jsme, že pořád ještě objevujeme nejen nová témata, ale i žánry. Taky jsme se báli, když jsme šli z malých scén. Na začátku jsme hráli jen v malé kavárničce v Budějovicích, pak v dalších podobně malých prostorech, ale pak se to nějak rozjelo a v Brně jsme šli do HaDivadla a to bylo poprvé, kdy jsme byli na nějakém větším prostoru a ukázalo se, že to funguje úplně stejně, ne-li lépe, protože jsme tam lépe vidět. Když jsme na jevišti a je to komfortnější pro diváky. Přestože je to komorní tvar, nevyžaduje to naprostou komornost inscenačního prostoru. Největší počet diváků jsme měli s Fulghumem na Colours of Ostrava v aule Gong, kde bylo 1 500 lidí a fungovalo to úplně stejně jako tady v kavárně Machů.

Proměnila se vaše představení za tu dobu, nebo ten koncept zůstává stále stejný?

Na to by možná měl odpovídat někdo, kdo v tom není namočený tak hluboko jako já. Já si myslím, že se ta představení lepší, ale ta podstata stále zůstává stejná. Pořád tam jen tak stojíme, máme minimum rekvizit, jen minimální náznak scény a nic jiného na tom není. V tom to zůstává pořád stejné. Ba naopak bych řekl, že to víc zjednodušujeme divadelními prvky, ale přidáváme herecky. A co je důležité, lepší úpravy textů.

Podle jakého klíče vybíráte tituly, které v Listování hrajete?

Ten je naprosto nespecifikovatelný. Když čtu knihu, tak někde zhruba na třicáté stránce pochopím, jestli se to dá zahrát. Opravdu to nemusí být jen próza, někdy hrajeme opravdu velké šílenosti jako sportovní životopis, ekonomickou knížku či kuchařku. Nebo teď chystáme příručku, jak se stát diktátorem. Takové věci děláme rádi, protože je to sranda a lidi to baví. A pro nás je to zase nová půda, kterou můžeme zpracovat.

Narazil jste někdy na nějakou knihu, která vás lákala, opravdu jste ji chtěl v Listování uvádět, ale v průběhu úprav jste zjistil, že to prostě nepůjde?

Někdy je to tak na štíru. Stává se mi, že se mi nějaká knížka hodně líbí, ale pak se do toho po delším zvažování nepustíme. Asi jen párkrát se nám stalo, že jsme se do toho opravdu pustili, ale pochopili jsme, že to není úplně dobrý nápad. Většinou je to žánr detektivka nebo thriller. My bychom to sice zvládli upravit do těch 50 minut, ale bude tam chybět taková ta vata, že je každý podezřelý, a tím utrpí atmosféra, která je tam naprosto podstatná.

Poměrně často jezdíte turné i ve společnosti autorů knih, které máte na repertoáru. Jak oni na to reagují, protože pro ně to musí být úplně jiný zážitek, když jim někdo vlastně mrzačí text, který je často stál hodně času a tvůrčích sil?

Vlastně na to reagují velmi dobře. My z toho někdy máme docela nervy. Třeba v případě Holčičky a cigarety jsem byl nervózní z toho, co autor řekne té míře komičnosti, a on si to pochvaloval s tím, že právě tak to chtěl, aby to bylo tak cynicky drzé. Ale vlastně jsme za celou dobu nikdy neměli špatnou zkušenost. Možná nespokojený byl Miloš Urban, který mi kdysi jednou řekl: Proč vlastně nehrajeme jen jednu povídku, ale seškrtáme mu hned čtyři? Tehdy jsem mu vysvětlil, že to je z toho důvodu, že to je pak dramatičtější a lidi to víc baví. Zahraniční autoři samozřejmě našim představením nerozumějí, chytají maximálně jména postav, ale pak říkají, že tomu vlastně rozumějí. Asi si to dokážou dosadit, koneckonců oni to napsali.

S vaším jménem se pojí dva úspěšné projekty, kromě Listování ještě Gastromapa. Nevznikla ale Gastromapa z toho neustálého cestování po republice s Listováním?

Je to přesně tak. Vznikla jenom a jenom z toho. Gastromapa začala jen díky tomu, že jsem byl neustále někde na cestách. Takže já bych mohl dělat Listování bez Gastromapy, ale určitě bych nemohl dělat Gastromapu bez Listování.

David Macháček