Vidět práci fotografa tak, jak vypadala před víc než jeden a půl stoletím, nabídl ateliér historické fotografie pořádaný na půdě Muzea Fojtství.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Na výlet do dřevních dob fotografie vyrazila v polovině minulého týdne skupinka asi dvaceti lidí, kteří přijali pozvání Muzea Fojtství na ateliér historické fotografie. Průvodci jim byli dva místní fotografové Dalibor Kvita a Petr Socha. Ti díky své vášni pro klasické fotografické techniky zavedli účastníky akce až do devatenáctého století, do dob, kdy fotografie začala s prvními krůčky vedoucími až k dnešnímu masovému využití. Technologický pokrok za víc jak 160 let změnil fotografii k nepoznání. Zatímco dnes k pořízení kvalitního snímku stačí miniaturní přístroj do kapsy, první fotografové potřebovali mnohem objemnější vybavení, ale také velkou dávku znalostí, nadšení pro věc. „Když v roce 1861 vznikala první fotografie na vrcholu Mont Blancu, technické vybaveni nahoru táhlo víc než 20 nosičů. Museli nahoru dopravit celou temnou komoru včetně kamínek na rozehřátí sněhu, ze kterého získali technologickou vodu,“ nabídl jednu ze zajímavostí Dalibor Kvita.
První fotografie alpského vrcholu vznikly s využitím mokrého kolodiového procesu na velkoformátové negativy, tedy přesně stejnou technologií, kterou v improvizované temné komoře na Fojtství Kvita zájemcům předváděl.
Lidé viděli kompletně celý postup od vytvoření fotocitlivé vrstvy na skleněné desce pomocí chemických lázní přes její exponování ve velkoformátové dřevěné kameře až po vyvolání výsledných snímků. To, co dnes trvá maximálně vteřiny, i v podání zkušeného fotografa trvalo desítky minut a navíc se ukázalo, že vytvořit zdařilý portrét touto metodou je opravdová alchymie. „Kolodium, které jsem si pro ukázku připravil, možná nebylo dostatečně vyzrálé. Navíc venku se světelné podmínky během přípravy několikrát změnily, takže dnes si musím přiznat porážku,“ řekl Dalibor Kvita poté, co ani po třech časově náročných pokusech nevytvořil použitelný snímek. O to víc paradoxně zní jeho přiznání, že do složitého procesu se pustil z vlastní lenosti. „Když jsem si pořídil první dřevěný foťák, rychle jsem zjistil, že na práci s pozitivem a negativem jsem příliš líný. Kolodiový proces sice vypadá složitě, ale po vyvolání už stačí jen snímek zalakovat a je hotovo,“ vysvětlil Kvita.
Při ukázkách kopírovacích procesů metodami Van Dyke a modrotiskem, které předváděl Petr Socha, už byly výsledky lepší, ale i on musel trošku bojovat se sluncem ukrytým za mraky. Ale i to, že ne všechno vyšlo na výbornou, bylo skvělým odrazem doby, kdy v sobě fotografie měla daleko více kouzla a napjatého očekávání než dnes, kdy ji do značné míry ovládla technologie.
