Všichni členové ostravského divadla Kruh naděje mají osobní zkušenost s životem bez střechy nad hlavou. Jejich jevištní výpověď o životě bezdomovců je o to působivější. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice (dam) – Velmi aktivní publikum předpokládá úspěšné představení divadelního souboru Kruh naděje. Specifický soubor tvořený lidmi se zkušeností s životem na ulici vystupoval v Kopřivnici v neděli 7. prosince. Do Katolického domu divadlo pozval spolek Máš čas?, který se stará o zdejší lidi bez domova.

Kruh naděje vznikl vloni v září z potřeby skupinky lidí hledat odpovědi na otázky: Co pro nás znamená důstojné bydlení a jak na něj dosáhnout? „Během pár dnů poté, co oslovili obyvatele azylových domů v Ostravě, jsme nábor herců do souboru museli zastavit, zájem byl velký,“ vzpomíná Ivana Kaniová na vznik divadla.

Představení, které soubor od loňské premiéry už několikrát reprízoval, není klasickou inscenací dramatického textu. „Není to hra, kterou by někdo napsal, my ji nastudovali a teď ji hrajeme. Celé představení vychází z reálných zážitků a pocitů členů souboru. Vzniklo během týdenního pobytu v Andělské Hoře, kde jsme pilně pracovali a pomocí různých her a technik se naučili, jak prostřednictvím našeho těla vyjádřit různé emoce a pocity,“ doplnila Kaniová. Krůček po krůčku tak vzniklo představení, které zhruba na ploše dvaceti minut ukáže, jak se může člověk snadno ocitnout na ulici, jak zraňující může být postoj okolí a jak náročné a mnohdy téměř nemožné je najít cestu zpět do společnosti.

Návštěvníci kopřivnického představení tak mohli vidět scény, ve kterých hrdina příběhu skončí na ulici, následně mohli sledovat jeho kontakt s terénními pracovníky, úřady nebo pravidly azylového ubytování. Po úvodním odehrání příběhu pak přišlo na slibovanou interaktivitu. Sami diváci po chvíli diskuze vybrali dvě ze scén představení, které chtěli vidět znovu a sami si v něm mohli zahrát ve snaze najít lepší cestu ze vzniklých problémů, než naznačoval původní příběh hlavního hrdiny, což se ukázalo být velmi zajímavým způsobem, jak přimět publikum zamyslet se nad situacemi, se kterými pravděpodobně nikdy nepřišli do styku, a pokusit se z nich úspěšně vybřednout.