Také na trase letošního Drtiče čekala na účastníky řada překážek. Své o tom ví i Petr Daněk (v popředí) s Alešem Kudličkou z Vyškova.
FOTO: RADEK TOMEŠ
Kopřivnice (cab) – Celkem 449 bikerů se letos vydalo na trasu XXIII. ročníku Kopřivnického Drtiče, poloorientačního nezávodního hobby MTB maratonu. Poprvé v jeho historii se však nestartovalo hromadně z letního stadionu Emila Zátopka v Kopřivnici, ale kvůli opatřením majícím zmírnit šíření onemocnění covid-19, které v tomto roce omezily, či dokonce znemožnily pořádání velkých akcí, absolvovali účastníci Drtiče individuálně.
Již při první koronavirové vlně na jaře organizátoři zvažovali, zda akci zrušit, nebo ji přece jen uspořádat a v jakém módu. „Neměli jsme tehdy jistotu, jestli budeme moci maraton uskutečnit. Zveřejnili jsme proto anketu a většina si přála tradici zachovat a jet Drtiče individuálně, respektive v malých skupinách. Nakonec se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí neponechávat klasického Drtiče jako hromadnou akci v původním termínu 18. července, jak mnozí chtěli. V předchozím dnu totiž byla velmi zpřísněna opatření a takováto akce už by se konat nemohla,“ vzpomenul tenkrát hodně diskutované zrušení sportovních či kulturních akcí z hodiny na hodinu Roman Lipový, který je s bratrem Vladimírem hlavním organizátorem Drtiče.
Trasu si tedy bikeři mohli projet kterýkoliv den od 1. června do 30. září. Ta vedla z Kopřivnice (od letního stadionu nebo od parkoviště u letního koupaliště) přes Janíkovo sedlo na Ondřejník, poté účastníky prověřil výšlap na Lysou horu, po následném sjezdu se z Bílého kříže vydali na Bílou, Martiňák, Pustevny a Radhošť, přes Pindulu vystoupali na Velký Javorník a přes Frenštát pod Radhoštěm a Janíkovo sedlo se vraceli do Kopřivnice. Ti, kteří objeli celou tuto trasu, posbírali na cca 125 km patnáct kontrol. „Účastníkům dal hodně zabrat úsek z Bílé na Martiňák, který vede kolem zvoničky Martin, přes Kozí hřbety, Lhotskou a Kladnatou. Je to celkem neznámý terén a hlavně v srpnu a září tam lesníci nechali ležet na turistické značce na velkém úseku větve, takže účastníci přes ně museli kola přenášet. Ti, co jeli v červnu a červenci, měli v tomto směru výhodu. Na druhou stranu každý si mohl vybrat den, který mu vyhovoval, a to i z hlediska počasí,“ doplnil Roman Lipový.
Projetí jednotlivými kontrolami cyklisté dokazovali fotkami na daných místech, které po absolvování trasy zaslali organizátorům, k nimž mohli připojit i turistická razítka z chat. Čas absolvování tratě mnozí dokládali elektronickým záznamem z různých aplikací. Za absolvování Drtiče obdrželi jako každý rok účastníci pamětní medaili (pokud projeli jednu ze tří předem stanovených tras – Kopřivnice, Ondřejník, Lysá hora a zpět, Kopřivnice, Ondřejník, Pustevny a zpět, nebo Kopřivnice, Pustevny, Velký Javorník a zpět), dodatečně cedulku na řídítka jako památku na letošní ročník, nálepku na rám a zápis do výsledkové listiny.
Myšlenka Drtiče i letos zůstala stejná. Nešlo o závod, ale o sice náročnou, i přesto svým způsobem pohodovou projížďku po Beskydech. Nicméně výsledková listina je každoročně zveřejňována a každý se rád pochlubí se svým dojezdovým časem. Letošní trasu projeli nejrychleji Václav Tyleček (Cyklosport Přikryl Stará Ves n. O.) a Leopold Hejneš (Stará Bělá), a to za 9:14 hod., třetí Jiří Pokluda ze Štramberka ji zvládl za 9:45 hod. Z žen byla nejrychlejší Iveta Neprašová z Frýdku-Místku, jež objela Drtiče za 12 hod.
„Nakonec jsme spokojení s tím, jak to celé dopadlo. Říkali jsme si, že úspěchem bude, když Drtiče pojede sto až dvě stě lidí. Takže těch 450 nás hodně překvapilo. Teď doděláváme různé administrativní úkony a pak začneme předávat či rozesílat balíčky s medailemi, cedulkami, případně s tričky. Jako každý rok máme v plánu také udělat pro účastníky ankety, jak se jim Drtič líbil, který úsek byl pro ně nejzajímavější, ve kterém se naopak nejvíce nadřeli apod. Z mailů, které nám zatím přišly, ale máme pozitivní ohlasy. I my jsme rádi, že tradice Drtiče nebyla přerušena,“ těší jménem všech pořadatelů, kterým letošní ročník přidělal mnohem více práce než ty předchozí, Romana Lipového.
