Brněnské studio Marta si za svou pohybově hudební inscenaci Být sám odvezlo z Kopřivy cenu za tvůrčí přínos.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
K o p ř i v n i c e (dam) - Z devíti představení, která letos uvízla v ’sítích’ pořadatelů, si i po třiadvacáté diváci a porotci Kopřivy vybrali ty nejzajímavější. Publikum při hlasování kuličkami letos nejvíce ocenilo rozvernou parodickou hříčku ostravského PaS de Theatre Tři pod balkonem ve Veroně. Herec Vladimír Polák si tak na letošním ročníku festivalu vystřihl kromě role moderátora také figuru Hamleta a z Kopřivnice odjel s kovovou plastikou z dílny Bronislava Hrubého.
Cenu za herecký výkon trojice festivalových porotců přiřkla Martinu Simičákovi z brněnského divadla Facka. To nakonec neplánovaně nehrálo ohlášené představení ONI-Touha překročit, ale klauniádu Jarin a Pepé. Skvěle pohybově disponovaný Simičík si uznání porotců vysloužil za technicky bravurní zvládnutí role ’žížaláka’ Jarina. Cenu za tvůrčí přínos pak porotci poněkud překvapivě poslali také do Brna a sice Studiu Marta a jejich pohybově - hudební jevištní básni ’Být sám’. „Nakonec jsme při rozhodování přihlédli i k tomu, jak ty věci vyšly přímo tady na festivalu. V programu byla představení, která byla inspirativní, co se týče poetiky či využívání překvapivých inscenačních principů, ale vzhledem k tomu, že by výrok poroty měl odrážet také to, jak to na nás zapůsobilo tady a teď, tak byl náš výrok takový, jaký byl,“ vysvětlil porotce Ladislav Fekar, proč se nakonec s kolegy rozhodl pro kus inspirovaný životem a dílem norského zakladatele expresionismu malíře Edvarda Muncha. Sošku za tvůrčí přínos přitom měly na dosah ruky ještě dva nejmladší soubory na Kopřivě. Svou loutkářkou ’hrou se slovy’ zaujalo Teatro Hugo a bez šancí nebyl ani místní Projekt Kohen a jejich multimediální představení Kohenmarket.
Kromě již zmíněných představení letošní Kopřiva ve svém programu nabídla také další zajímavá představení. Za zmínku rozhodně stojí například výkony obou slovenských souborů, jejichž představení přehlídku zahajovala i ukončovala. Páteční Othello Žilinské divadelní brigády strhl extrovertním podáním i použitím působivých výtvarných prvků. Závěrečné Pokušenie Prešporského divadla z Bratislavy zase ohromilo svou precizností a nenásilnou syntézou prvků pohybového divadla s klasickým činoherním vyjádřením. Naopak trošku zklamáním mohly být v některých ohledech nedotažené a nefungující představení Kejklířského divadla z Doubleb a Buranteatru.
