K o p ř i v n i c e - V ‘obranné řadě’ za Václavem Varaďou se minulý týden postavil přesile kopřivnických školáků také Pavel Kubina. I další člen zlatého reprezentačního týmu, pocházející z nedalekých Janovic u Frýdku-Místku, si našel čas odpovědět na několik otázek.



Jaké to je stát se mistrem světa?



Já bych ten pocit přál každému. Reprezentovat Českou republiku je pro nás velká čest a hrdost. A když po vyhraném zápase slyšíme hymnu a víme, že nás doma sleduje celá republika a všichni nám fandí, tak je to opravdu nepopsatelný pocit. Slovy se to popsat nedá.



Jaký byl podle vás osobně zlomový okamžik letošního MS?



Myslím, že nejen pro mě, ale pro všechny to bylo čtvrtfinále s Amerikou. Protože byla čtvrthodinka do konce a my jsme prohrávali 2:0, kdybychom nedali ten kontaktní gól, tak by bylo moc těžké dovést to do vítězného konce. Ale podařilo se to a za výkon v celém zápase jsme si zasloužili vyhrát. To myslím byl opravdu ten nejtěžší a naprosto zlomový bod celého šampionátu.



Bylo náročnější vyhrát mistrovství, anebo absolvovat následný kolotoč oslav a promoakcí?



Já jsem před tím tak trošku utekl a odjel jsem na čtrnáct dní do Ameriky. Už toho bylo opravdu hodně, snažím se to všechno krotit. I ty oslavy musíme omezovat, protože člověk potřebuje také nějaký odpočinek a pak se začít připravovat na další sezonu.



Dnes patříte mezi české hokejové idoly, měl jste vy jako začínající hráč nějaké vzory?



Když jsem začínal, bylo mi šest. V té době jsem rozhodně neměl nějaký jediný vzor, který bych se snažil kopírovat. Snažil jsem se vždycky si z každého hráče vzít to, co se mi na něm nejvíc líbilo a okoukat to, co uměl nejlépe, takže těch vzorů byla celá řada.



Část vaší hokejové kariéry je spojená také s Kopřivnicí.



To je pravda. Rád na tu dobu vzpomínám. Hrál jsem tady v Kopřivnici dva roky, když mi bylo patnáct a šestnáct let, v týmu mladšího dorostu. Už tady jsme se taky setkali s Vencou Varaďou, který byl o rok starší.



David Macháček