Klavíristka Martina Merunková ukončila svým vystoupením v kině Puls další předplatitelskou sezonu Kruhu přátel hudby.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e (dam) - Sólový koncert klavíristky Martiny Merunkové uzavřel minulou středu další sezonu Kruhu přátel hudby. Klavír byl prý pro mladou umělkyni naprosto přirozená volba. „Už jako úplně malinkou mě to vždycky táhlo ke každému piánu, které jsem někde uviděla, a už asi ve čtyřech letech jsem se začala učit hrát. Měla jsem velké štěstí na kantory, a tak hned od počátku začalo ježdění po soutěžích a úspěchy na nich získané mě jen povzbuzovaly. Kromě pubertálních let, kdy jsem se snad jako každý naučila pár akordů na kytaru, jsem klavíru zůstala věrná,“ prozradila Merunková.



V Kopřivnici před nepočetným publikem hrála několik sonát a dalších klavírních skladeb Mozarta, Beethovena, Janáčka, Schuberta a Scarlattiho. Také její zaujetí klasickými autory má prý trvalý charakter. „Vždycky jsem hrála pouze klasiku. Byly sice nějaké pokusy hrát také jazz, který mám moc ráda, ale bylo to na takové úrovni, že by se to nedalo nikde veřejně prezentovat. Každý styl hry chce svoje a u mě, možná i způsobem školení, je to prostě klasika. Nikdy jsem navíc vlastně opravdově nezatoužila hrát něco jiného,“ tvrdí Merunková.



Zážitek z koncertu se zaujetím hrající klavíristky sice poněkud utlumila příliš suchá akustika kinosálu, ale rozhodně šlo o důstojnou tečku za sezonou. Nevstřícnou akustiku sálu trochu napravil kvalitní nástroj. Jak sama Martina Merunková tvrdí, v některých kulturních domech klavíristé hrají doslova na ‘psací stroje’ a ne na laděná piána. Koncertování je však i tak nejoblíbenější klavíristčinou činností. Sice zrovna před čtrnácti dny dokončila nahrávání svého profilového CD a na svém kontě má i několik dalších nahrávek ve studiu, ale hraje nerada. „Není nad živý koncert. Máte možnost okouzlovat hudbou posluchače a ta atmosféra je neopakovatelná. Při koncertování sice člověk občas udělá chybu, ale ta hudba je živá. Nahrávka bývá preciznější, ale maličko zkresluje a navíc přímo vybízí k tomu, aby v ní člověk ty překlepy hledal,“ uzavřela Merunková.



Nejúspěšnějším koncertem loňské sezony bylo bezesporu zcela vyprodané vystoupení chlapeckého sboru Boni Pueri v kopřivnickém kostele, ale i další soubory jako Brno Brass band nebo sólisté formátu Martina Kasíka nabídli atraktivní program.



„Myslím, že sezona byla rozhodně vydařená, a jsem rád, že dnes mohu lidem říci, že se připravuje další,“ řekl pravidelný účastník koncertů a člen přípravného výboru Kruhu přátel hudby Pavel Altrichter. Program další sezony je zatím v husté mlze, dramaturg Jiří Cachnín by však rád pozval do Kopřivnice například ostravskou pěvkyni Evu Dřízkovou-Jurišovou nebo orchestr studentů tamní konzervatoře.