K oslavám 60. výročí kopřivnického volejbalu patřilo i setkání pamětníků, kteří převzali ocenění z rukou svých mladších nástupců.
FOTO: ARCHIV
K o p ř i v ni c e - Dnes se přesně neví, kdo první přišel s nápadem začít v Kopřivnici s volejbalem. Jisté je jen to, že u toho byli pánové A. Polášek, J. Veřmiřovský, L. Váňa, R. Popelka, M. Bělík, Z. Zima, F. Chalupa, bratři Martináskové a A. Homola, kteří v roce 1945 založili volejbal pod názvem Sokol Kopřivnice. A protože měli v sobě obrovskou chuť a všestrannost získanou pravidelným cvičením, začátky nebyly tak nesnadné, jak by se zdálo.
Když se k nim o tři roky později přidaly ženy, bylo v Kopřivnici pro volejbal zaděláno. Začalo se hrát o mistrovské body na hřišti za Katolickým domem, posléze u sokolovny, chvilku na tenisových kurtech vedle Závodního klubu, pak krátce na koupališti, aby volejbal definitivně zakotvil na letním stadionu. Tehdy se hrál krásný volejbal. Borci, mnohdy neskutečně obaleni antukou, předváděli užaslým divákům dynamický a výbušný volejbal založený na obětavé hře v poli a pestrém útoku.
A právě tito pamětníci společně se S. Holubovou, E. Parmovou, O. Axmanovou, M. Kraftovou, A. Plzákovou a E. Kroupovou vystoupili na pomyslný piedestal, aby převzali v sobotu 13. září od současných činovníků pamětní listy a plaketku připomínající vznik volejbalu v Kopřivnici. Když se ke gratulaci přidali žáci s gerberami a fundovaný slovní doprovod dvou moderátorů slavnostního dne a kamery České televize, nemohli někteří zadržet slzy. Nebyl to však projev nostalgie, nýbrž slzy dojetí a štěstí ze setkání se svými tehdejšími spoluhráči a kamarády. To už byli na volejbalových kurtech téměř všichni z bezmála tři sta padesáti návštěvníků, více či méně udýchaných podle let a zdravotního stavu, aby zhlédli síň slávy.
Nad 280 dobovými fotografiemi zavzpomínali, kdy sváděli urputné boje, na rozbitá kolena a antuku v nich, na balony, tzv. maďary, na to, jak jim to tehdy skákalo, na kamarády a kamarádky, kterým je už společníkem jen síť nebeská. Následující zápasy všech věkových kategorií vyústily ve volejbalovou exhibici starých gard Lachů a Valachů.
Pak najednou čas poskočil a kdo by se nadál, bylo 10 hodin večer. K potemnělému nebi vylétly hvězdy ohňostroje a všichni vytrvalí si uvědomili, že hvězdy pohasnou, ale přátelství zůstává navždy.
Uznání patří všem z výboru VK Kopřivnice, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na oslavách 60 let volejbalu, městu Kopřivnice, sponzorům, kadetům a manželkám všech zmiňovaných.
Břetislav Habarta
