Na start cyklistického maratonu Kopřivnický Drtič se letos postavilo 662 účastníků. Pořadatelé jich původně očekávali dokonce osm set. Všichni přihlášení nedorazili, ale i tak si akce vytvořila početní rekord. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice (jfk) – Taková masa bikerů jako letos se na start Kopřivnického Drtiče ještě nepostavila. Zdolávat beskydské vrcholy se v sobotu 18. června vydalo z areálu kopřivnického letního stadionu o půl osmé ráno rekordních 662 borců na horských kolech. Tímto byl překonán rekord z roku 2009, kdy poloorientační hobby maraton jelo 607 lidí.

Na cyklisty sice letos nečekala drsná Lysá hora, ale i tak měla trať beskydskou přírodou říz. Měřila 132 km a její převýšení činilo kolem 3 800 m. Nejvyššími vrcholy, které se letos zdolávaly byly, Soláň, Ondřejník a Pustevny, ale na trase byla řada dalších kopců, které braly dech, jako třeba hned ten první od kopřivnického koupaliště na vrstevnici vedoucí kolem Červeného kamene. Těžká byla i stoupání na Santov a Ptáčnici, Petřkovickou horu, Svinec či z Valašského Meziříčí na Malou Lhotu.

Ti, kteří chtěli objet celou trasu, museli projet sedmi kontrolami umístěnými v Kojetíně, u pramene Zrzávky, na Bystřičce, na Soláni (chata Čarták), na Martiňáku, na Pustevnách a konečně na Ondřejníku (chata Solárka).

Jako první do cíle dorazil Lukáš Konečný z Frýdlantu nad Ostravicí, a to před tři čtvrtě na tři. Poslední stateční se všemi kontrolami na kontě Martin Křížek z Kopřivnice a „Bradkin“ z Uherského Hradiště cílovou metu proťali pět minut po půlnoci.

Trať, která se vždy po dvou letech mění, si drtivá většina účastníků pochvalovala. Byl mezi nimi i Robert Socha z Kopřivnice, který cíle dosáhl v deset hodin večer, samozřejmě se všemi kontrolami na kontě. „Trať byla pěkná, objektivně asi těžší, ale těžko se to hodnotí, protože já osobně jsem se cítil daleko lépe než v předchozích ročnících. Lépe jsem se připravil a svou roli sehrálo i počasí. Nebylo horko, takže jsem nedostával křeče, sem tam sprchlo, prostě bylo ideálně,“ ohlédl se za maratonem pětatřicetiletý vyznavač horského kola, pro kterého je Drtič každoročně vrcholem bikerské sezony.

Ne všichni ale na čtrnáctý ročník asi budou vzpomínat v dobrém, mezi nimi i Lukáš Mamula z Pálkovic, který se při sjezdu ze Zadrhlova doslova zadrhl a vlétl do žlábku vymletého vodou. Po řadě kotrmelců mezi kameny skončil v sanitce, ale podezření na zlomená žebra se nakonec nepotvrdilo. Nehodu odnesl naraženým ramenem a žebry. Každopádně až se uzdraví, hodlá si letoší trasu projet kompletně znovu, aby si zasloužil medaili, kterou mu pořadatelé doručili.

Odřeniny nebyly na trati výjimkou, do cíle dorazila řada takto postižených. „Někteří i došli nebo doběhli bez řetězů či s defektem, prostě vůle a odhodlání dostat se sám do cíle byla daleko větší, než lenivě zvednout mobil a zavolat si odvoz. Klobouk dolů před všemi,“ podotkl Roman Lipový z CykoArt bike klubu, jeden z hlavního organizátorů akce, a dodal: „Původně bylo 810 přihlášených, někteří se ale nakonec zalekli předpovědi a už předem hlásili, že nedorazí. I tak to ale byl rekordní ročník, ve kterém si díky nakonec dobrému počasí objelo celou trasu mnohem více lidí než obvykle. Dokonce jsme kvůli tomu posunuli i tombolu až na půl osmou.“

Pozitivně akci hodnotil i jeho bratr Vladimír: „Zatím si letošní trať všichni pochvalovali, nejvíc asi vrstevnici Santov – Ptáčnice – Soláň. Já osobně jsem spokojený, organizační tým parádně šlapal a větší zranění bylo jen jedno. Příští rok bude trať hodně podobná, jen proto, že to bude 15. ročník, asi přidáme pár špeků navíc.“