Kopřivnické noviny zveřejňují na svých stránkách události, které se udály před 10, 15, 20 lety. Ale jaké to bylo v Kopřivnici před 200 lety – tedy v r. 1820. V nynější koronavirové době mám trochu více času, dramaticky a nepřetržitě je nám představována statistika umírajících, a tak jsem se obrátil k digitalizovaným matrikám zapisujícím narození, svatby a úmrtí v Kopřivnici a Vlčovicích. Omlouvám se obyvatelům ostatních částí dnešní Kopřivnice – tedy Lubiny a Mniší, že statistika o nich zde není. Životní události jejich obyvatel byly totiž zapisovány do matriky, která byla vedena v Příboře a dohromady obsahovala mimo Příbora, Drnholce, Větřkovic a Mniší i tehdejší Klokočov, Skotnici, Stikovec, Skorotín, Vésku a Pstružinky. A u zápisů téměř nikdy není údaj, z které lokality daná osoba pocházela. Přísně historicky to asi tedy zjistitelné je, ale určitě ne zcela přesně a pátrání by zabralo desítky hodin. (Mimochodem by bylo zajímavé zjistit, kolik obyvatel „velké Kopřivnice“ ví, kde byl Drnholec, natož Véska.) V r. 1820 se narodilo v Kopřivnici celkem 38 osob, 19 chlapců a 19 děvčat. Nejčastější příjmení novorozenců v onom roce bylo Raška – 5×, Hrček – 4×, Veřmiřovský – 3× a Váňa – 2×. A jména? U chlapců výrazně vedl Josef – celkem osm jich bylo (jenom v březnu se narodili tři – u Hrčků, Rašků a Kuchařů). Janové byli druzí nejoblíbenější – 5×. A děvčátka? Magdalena 4×, Anna 3× a Terezie 3×. A ještě jedna zajímavost na okraj – jedno dítě se v onom roce narodilo mimo manželství.
Ve Vlčovicích se ve stejném roce narodilo 10 nových obyvatel, 7 chlapců a 3 děvčata. Příjmení jsou zastoupena velmi rovnoměrně a typicky reprezentují i dnešní Vlčovice: Kutáč, Lichnovský, Štěpán, Krpec, Babinec, Kahánek, Wagner, Kubalec, Prašivka a asi se poněkud, měřeno dnešníma očima, vymyká svým příjmením Šteffek. A jména – 3× Jan, 2× Jakub a Marie následováni Jiřím, Veronikou a Cyrilem. Dvoje narození byla mimo manželství.
Veselka se v Kopřivnici v r. 1820 slavila šestkrát a ve Vlčovicích se k tomuto kroku do života neodhodlal vůbec nikdo. Nebo mu to nebylo povoleno? Svatební pár musel mít aspoň 23 let a bez zvláštního souhlasu rodičů nebo církve nebyla v opačném případě svatba povolena. Tento výslovný souhlas byl zaznamenáván do matriky. Nejmladší ženich měl dvacet a nevěsta osmnáct let. Asi se ten souhlas dal snadno získat. Nejstarší ženich, jistý Valentin M., domkář, měl 37 let a bral si čtyřiačtyřicetiletou vdovu Magdalenu G.
Teď přejděme ke smutnější součásti života. V Kopřivnici tehdy zemřelo 10 osob – nejstarší měla 71 let a průměrný věk zemřelých byl 31 roků, čili asi o 50 let méně než činí věk dožití dnes. (Jsem si vědom, že ze vzorku 10 osob činit toto srovnání s dneškem není úplně správné, ale k ilustraci je to vhodné.) Z těchto deseti se čtyři osoby nedožily ani 10 let. V matrikách je uváděna i příčina úmrtí a s ohledem na tehdejší medicínské znalosti jsou to pro nás někdy diagnózy velmi kuriózní – např. u jedné osoby je jako příčina uváděn tzv. coltun, což v pozdějších dobách označovalo něco zcela jiného.
Ve Vlčovicích je tato statistika ještě smutnější: 12 úmrtí a umíráček tam zvonil jedenácti osobám. Jedno dítě se nedožilo ani křtu. Nejstarší Vlčovjan se dožil 61 let a průměrný věk zemřelých byl 15 let! Čtyři děti se nedožily ani jednoho roku a další tři nedosáhly deseti let...
Nakonec krátká poznámka: podobná statistika z období před 100 lety se nedá snadno zpracovat, protože údaje o narozených z r. 1920 nejsou ještě s ohledem na platnost zákona o ochraně osobních údajů veřejně přístupné.
Bohdan Bartoš
