Kopřiva - program
Kopřivnice (dam) – Dnes v podvečer možná trochu symbolicky hrou o strastech nuceného odchodu do cizí země začíná 36. ročník přehlídky netradičního divadla Kopřiva. Do sobotní noci nabídne milovníkům divadla celkem deset divadelních inscenací, ale i doprovodný hudební program či diskuze s divadelníky a porotci přehlídky. Hlavní zázemí Kopřiva nalezla znovu na půdě Katolického domu v Kopřivnici, na dvě představení se ale diváci přesunou premiérově také do kulturního domu v nedalekém Lichnově.
Ještě než do hlediště usednou první diváci letošní Kopřivy, bude mít polsko-ukrajinské představení Cizinka uváděné pod hlavičkou Nadace Benjamína za sebou už dvě reprízy. Ve středu jej totiž hráli lidem z Ukrajiny, kteří našli útočiště v Kopřivnici, a ve čtvrtek dopoledne pro školní publikum tvořené žáky místní ZŠ sv. Zdislavy a studenty Masarykova gymnázia v Příboře. Cizinka je původně misijní představení určené pro prezentaci na školách a zpracovává téma příchodu lidí z Ukrajiny, jejich začleňování do nové reality hostitelské země i sčítání ztrát na obou stranách. Inscenace čerpá ze zkušenosti ukrajinské imigrantky, která po traumatu z Majdanu v roce 2014 přichází do Polska a snaží se zde najít své místo. Není to však jednoduché. Cítí se jako cizí člověk, je s ní zacházeno jako s cizí osobou. Představení většinou symbolicky pracuje s motivy války, pocity strachu, stereotypy i těžko překročitelnými bariérami. Představení režíroval Bartołomiej Miernik a hraje mladá ukrajinská herečka Solomija Mardarovych z Kolomyje.
Páteční přehlídkový den, jak je na Kopřivě už řadu let zvykem, otevře představení pro děti. Do Kopřivnice po pauze zavítá Divadlo Víti Marčíka, jehož specifickou poetiku si lidé opakovaně užívali i na Kopřivě. Tentokrát přijede s jedním ze svých nejstarších představení. Tři zlaté vlasy děda Vševěda v Marčíkově podání se na divadelních festivalech, městských slavnostech a jarmarcích objevují už 28 let. Klasický příběh o Plaváčkovi požehnaném příznivou sudbou, ale i prokletém nenávistí zlého krále uvádí Víťa Marčík se svým synem. Oba zpívají a hrají nejen s loutkami, ale i s publikem.
Klasickou pohádku vystřídá na jevišti Katolického domu apokryfní monodrama Jana Horáka Rybáři. To osobitým způsobem navazuje na tradice vypravěčského divadla Daria Fo a nabízí publiku známý biblický příběh, ovšem ne ústy evangelistů, ale tak, jak jej může vyprávět obyčejný rybář, který se s Ježíšem náhodně setká na břehu Galilejského jezera. Na publikum čeká minimalistické představení plné metafor, dvojsmyslů, slovních hříček i narážek na text bible. Jediný herecký protagonista a autor představení na jeho realizaci spolupracoval se svou manželkou a inspiroval se nejen v evangeliích podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana, ale i v díle Karla Čapka nebo britských humoristů ze skupiny Monty Python a vlast-ní poutí do Jeruzaléma. Jan Horák je absolventem DAMU. Působil v souboru Slováckého divadla a už bezmála desátým rokem je na volné noze a spolupracuje na nezávislých projektech nebo vytváří své vlastní.
Následně se publikum přistaveným autobusem přesune do Kulturního domu v Lichnově, kde už na něj bude čekat držitelka ceny diváků z loňské Kopřivy litevská herečka Birute Mar a její představení Milenec. I zde je výsledný tvar divadlem jednoho herce, respektive herečky, ale Birute Mar předlohu nenašla v bibli, ale v autobiografické novele spisovatelky Marguerite Durasové. Milenec je příběhem vášnivého milostného vztahu patnáctileté dívky a movitého obchodníka, o dvanáct let staršího, který byl označován za skandální a proslavil se díky filmovému zpracování režiséra Jeana-Jacquese Annauda. Drama lásky bez budoucnosti odehraje Birute Mar, podobně jako vloni Antigonu, pouze sama. Obě ústřední postavy ztvárňuje s důrazem na bezvýchodnou situaci, rozdílné kulturní kořeny a vnímání erotiky. Společnost na jevišti jí bude dělat pouze videoprojekce Andriuse Jakucionise a hudba Antanase Jasenky.
Na závěr pátečního programu čeká publikum Kopřivy odlehčení v podobě detektivní komedie Sherlock Holmes a záhada rodu Baskerville, kterou přiveze Divadlo Actores ze slovenské Rožňavy. Legenda o blatech a pekelném psu, který pronásleduje své oběti, zůstává i v tomto zpracování zachována, ale žánrově slovenští divadelníci celý příběh posouvají. Hra převleků a masek naznačuje, že to, co je děsivé, může být i komické a Actores slibují děsivě štěkající kriminální komedii. Městské divadlo ACTORES Rožňava uvedlo za dobu své existence více než čtyřicet inscenací, které prezentovalo na Slovensku i v zahraničí. V představeních využívá nové postupy a formy divadelního jazyka, především improvizaci, scénický pohyb, akrobacii a tanec.
Sobotu zahájí Kopřiva znovu představením pro děti. Dětem už od 3 let nabídne Víťa Marčík mladší Divadlo Já to jsem. Představení Eliščiny pohádky vypráví o princezně, princi, skřítcích, draku a neopodstatněném strachu. Scéna pro loutkovou inscenaci vznikla ze staré školní lavice a vysloužilých strojů, pomocí kterých lze vytvářet zvuky meluzíny, deště a spoustu dalších. Divadlo Já to jsem je potulné seskupení loutek a herců z jižních Čech. Vzniklo už před patnácti lety v Drahotěšicích a je součástí rodinného divadla Víti Marčíka.
Nepříjemně aktuální téma otevře mladé zlínské divadlo Mandragora svou inscenací Válka nemá ženskou tvář. Literární inspirací představení je kniha nositelky Nobelovy ceny za literaturu, rusky píšící běloruské spisovatelky Světlany Alexijevičové, která popsala mnohdy nepříliš známé osudy žen bojujících v řadách Rudé armády za druhé světové války. Za často idealizovaným hrdinstvím a obětí se skrývá špína, hlad, sexuální násilí a všudypřítomný stín smrti. Strategie vedení války, při které lidský život nemá žádnou cenu, se zdá se ani po osmdesáti letech nezměnila a historické téma je o to silnější. Divadlo Mandragora je veřejná studentská scéna zlínské Soukromé vyšší odborné školy umění. Hostuje v divadelním klubu Městského divadla Zlín. Překlad, úprava a dramaturgie představení je dílem někdejšího porotce Kopřivy Vladimíra Fekara. Výpravu vytvořil a představení režíroval Ján Tomandl.
V sedmnáct hodin se na jevišti Katolického domu znovu objeví Víťa Marčík starší. Objemný batoh na zádech by mohl naznačovat, že na scénu zabloudil jen cestou domů, ale ve skutečnosti jeho zavazadlo obsahuje kompletní výpravu pro představení Jonáš. Víc než na notoricky známý příběh o Jonášově cestování v útrobách velryby se Marčík zaměřuje na vnitřní pochody muže, který rád rozmlouval s Bohem, ale nikdy ho neslyšel a vlastně jej ani nikdy slyšet nechtěl. Komorní představení Jonáš mělo premiéru vloni v červnu a nese typické prvky Marčíkova jevištního působení, byť humoru a loutek je v něm přece jen o něco méně.
Poslední dvě představení letošního ročníku Kopřivy v sobotu večer budou patřit slovenským divadlům, která si už při svých minulých hostováních dokázala získat srdce zdejšího publika. Nejdřív si lidé znovu vyjedou do Lichnova na Príbehy stien z repertoáru Bábkového divadla Bratislava. Ústředním tématem vizuálně působivé inscenace jsou právě stěny a ploty a lidé mezi nimi, které zdi chrání i zotročují. Představení vzniklo podle povídek Michaela Reynoldse, Andrey Camillieri, Olgy Tokarczuk, Heinricha Bölla a Didiera Daeninckxe z antologie Příběhy stěn. Univerzální poselství i všeobecně srozumitelný inscenační jazyk vynesly představení úspěchy i za hranicemi Slovenska. Kromě cen za režii pro Katku Aulitisovou, scénografii pro Markétu Plachou a cenu diváka za herecký výkon pro Ľubomíra Piktora představení získalo hlavní cenu na festivalu v Polsku.
Závěr bude patřit divadlu Kontra ze Spišské Nové Vsi. To budou letos zatupovat pouze herečky Antónia Kurimský-Oľšavská a Petra Kriváčková, které si zahrají ošetřovatelky soupeřící mezi sebou o peníze klienta, o kterého měly pečovat. Inscenace „Fly Me to the Moon alebo Davey by to tak chcel“ je jevištní adaptací předlohy irské spisovatelky Marie Jones. Na jevišti se rozehrává zdánlivě banální epizoda ze života dvou ošetřovatelek, které pečují o umírajícího osamělého osmdesátníka. Situace se ale nečekaně vyhrotí v okamžiku jeho smrti. Oběma ženám se totiž naskytne příležitost k obohacení. Francis a Loreta řeší morální dilema, které nakonec rozhodne pacientova poslední vůle. Satirická komedie se spoustou šibeničního humoru bude tečkou za dalším ročníkem Kopřivy.
