K o p ř i v n i c e - Hned první hrou dostane na scéně dvacáté Kopřivy prostor zahraniční host. Slovenské Túlavé divadlo je profesionálním souborem založeným Jakubem Nvotou a Kamilem Žiškou. Jak už napovídá sám název, divadlo nemá stálou scénu, ale pravidelně hraje jak v Bratislavě, tak v Trnavě. Autorské divadlo je složeno z umělecké skupiny Prepadlo, tvořené absolventy VŠMU, a kabaretní skupiny pánů Nvoty a Žišky. Právě kabaretu se pak nejvíce bude blížit i kus, se kterým přijíždějí do Kopřivnice. Jejich ’Piano revue’ je poklonou Osvobozenému divadlu a jeho ústřední trojici Werich – Voskovec – Ježek.
Představení vzniklo vloni v roce stého narození legendární dvojice komiků. Nvota a Žiška ovšem neuvádějí některý z jejich textů, ale sami vytvářejí příběh, který vypráví podobnou formou a stylem jako jejich slavní předchůdci. A tak divák nahlédne do Sherwoodu, kde po zbojnických prokletých básnících pase šerif z Nottinghamu. Průvodci, iniciátory a komentátory děje jsou pak dva studenti ztracení v prostoru i čase, kteří vedou neustálou diskuzi a rozpoutávají bitvu o svobodu divadla. Představení doplňují původní písně Jaroslava Ježka s texty W+V, které pro představení nahrál orchestr Bratislava Hot Serenaders.
Po dnešní ochutnávce se divadelní maraton Kopřivy 2006 rozjede zítra ve tři odpoledne. To se kinosál v kulturním domě promění ve vlakové kupé rychlíku Košičan. Stejně nazvanou hru přijede do Kopřivnice inscenovat pražské divadlo Vosto5, které tvoří převážně absolventi různých oborů DAMU Tomáš Jeřábek, Petr Prokop, David Kašpar, Ondřej Cihlář a Jiří Havelka. Soubor vystupuje na různých pražských i mimopražských scénách. Divadlo také objíždí letní divadelní nebo filmové festivaly a jeho hry už také nasbíraly několik ocenění. Pro Vosto5 je typická schopnost skloubit předem nazkoušenou inscenaci s otevřenou jevištní formou, která aktérům umožňuje v určitých momentech rozehrávat dané situace okamžitou improvizací, která často reaguje přímo na diváky, momentální situaci aktérů a publika či společensko-politickou událost. Hlavními nástroji tohoto souboru je nadhled, slovní humor a téměř všudypřítomná mystifikace. Ve hře Košičan Kopřivničané uvidí Ondřeje Cihláře a Petra Prokopa. Podle samotných inscenátorů je prý Košičan rozhlasovou hrou pro osamělé, opuštěné a neúspěšné. Jeho prostřednictvím ale budou mít diváci Kopřivy také možnost sledovat nejdojemnější milostný příběh všech dob.
Ve tři čtvrtě na pět už bude ve velkém sále připravena jedna z lahůdek letošního ročníku přehlídky. Progresivní ostravské Divadlo Petra Bezruče přijede s hrou současného norského dramatika a spisovatele Jona Fosseta ’Syn.Zima’. Původně dvě jednoaktovky umně propojil až režisér inscenace Jan Antonín Pitínský. Jeden z nejuznávanějších a v posledních letech také nejoceňovanějších režisérů citlivě vypráví o dvou nečekaných setkáních, která výrazně zasáhnou do životů všech zúčastněných. V prvním případě jde o návrat dávno ztraceného syna do domu rodičů a ve druhém o setkání muže se zvláštní ženou kdesi na lavičce v parku. U Bezručů tyto texty vloni v listopadu inscenovali v české premiéře. Z hereckého souboru oblíbené ostravské scény se v Kopřivnici můžeme těšit na Norberta Lichého, Zdenu Przebindovou, Tomáše Dastlíka, Pavla Gajdoše a Terezu Vilišovou.
Dramatické setkání dvou lidských osudů přerůstající v podobenství o bloudění, lásce a vykoupení člověka má nabídnout předposlední páteční představení Boží duha v podání brněnského souboru Divadla U stolu. „Získat toto představení pro Kopřivu jsem se snažil minimálně poslední tři roky a jsem velmi rád, že se to konečně podařilo. Určitě slibuje velice silný zážitek,“ míní dramaturg Kopřivy Jiří Cachnín. Za pravdu mu dává také odborná kritika. Inscenace novely Jaroslava Durycha o starém muži, který se vydává do bolestí a křivdami nasáklého, zpustlého německého pohraničí, si vysloužila velké uznání. Obsadila třetí místo v anketě Divadelních novin o Inscenaci roku 2001 a v anketě odborné divadelní kritiky o ceny Nadace Alfréda Radoka byla nominována v několika kategoriích a výrazně přispěla k umístění Divadla U stolu na druhém místě v kategorii Divadlo roku 2001.
V posledních letech se stává tradicí, že na Kopřivě dostává prostor také vzkříšená domácí divadelní scéna. Tentokrát si dramaturg Jiří Cachnín ze souboru zdejšího Údivadla vybral dívčí kvarteto Vendelín a jeho bezpochyby nejzdařilejší inscenaci ’Nemůže muže’. Vendelín sice svou s nadhledem podávanou feministickou černou komedii zdejšímu publiku předvedl už několikrát, ale podle Cachnína je hra stále živým tvarem, který je neustále vylepšován.
Páteční večer na Kopřivě tradičně ukončuje hudba. Na dvacáté Kopřivě pořadatelé naservírují příchozím dokonce dvojitou porci muziky. V prostorách u kina bude od tři čtvrtě na jedenáct hrát Trio Pacora kombinující folklor s jazzem, které o hodinu později vystřídá zpěvačka Jana Růžičková s blues-rockovou kapelou Blues House.
Sobotní dění na Kopřivě začíná tentokrát o půl třetí odpoledne. Amatérské divadelní sdružení Partyzánské si v této sezoně připomíná už čtvrt století existence. Jejich tragikomická hra Spomienky budúceho starca je koláží textů a opravdových životních osudů Daniila Charmse, který stejně jako řada dalších ruských intelektuálů a umělců nepřežil stalinské čistky. Texty a životní příběh muže, který za nevyjasněných okolností zemřel v roce 1942 na psychiatrickém oddělení transportní věznice, převedl do jevištní podoby režisér Jozef Krasula. Hra odehrávající se v prostorách jedné lidské hlavy hovoří o kolotoči prázdných a nenaplněných dnů, kroutících se neustále dokola. Partyzánské není hostem Kopřivy poprvé a velmi často navštěvuje i další festivaly na Slovensku, u nás i v dalších zemích. Pětkrát soubor vystoupil na Jiráskově Hronově, jeho herci hráli také ve Švýcarsku, Mexiku, Japonsku, Dánsku, Finsku, Velké Británii, Německu a Turecku. Za dosud nejvýznamnější vystoupení považují slovenští hosté Kopřivy svou účast na XII. Světovém festivalu amatérského divadla v Monaku.
Čistou zábavu slibuje dramaturg Kopřivy od představení Sedm statečných. Divadlo Buchty a loutky ho zahraje v divadelním sále domu dětí a mládeže. Skupina absolventů loutkářské katedry DAMU patří od svého založení v roce 1991 k nejznámějším loutkářským souborům, které své tvůrčí síly rovným dílem dělí mezi dětské i dospělé publikum. V Sedmi statečných chtěli členové souboru, charakteristického nezaměnitelnou výtvarnou poetikou, vzdát hold westernovým hrdinům svého dětství. Diváci se tak mohou těšit nejen na notorický příběh o skupince statečných, která se na obranu bezbranných postaví mnohonásobné přesile desperátů, ale také na originální hudbu. Přestřelky a souboje v loutkovém podání slibují velmi zajímavou podívanou.
Jednou z charakteristik Kopřivy je také téměř pravidelná přítomnost polských divadel. Přestože původně avizovaný Teatr Wierszalin do Kopřivnice nedorazí, o nahlédnutí na polskou divadelní scénu diváci nepřijdou ani letos. „Wierszalin bohužel nestačil dokončit zkoušení hry Bóg Niźinski, ale soubor Akcja DZRT z Bialystoku bude plnohodnotnou náhradou,“ slibuje Cachnín. Hra ’Trzeba coś z tym zrobić’ je autorskou adaptací hry Rollanda Topora ’Zima pod stolem’, skupinka studentů divadelní akademie ji připravila jako své absolventské představení a s úspěchem ji hraje i poté, co školu opustila. Inteligentní a zábavná hra vychází z absurdní situace, kdy si emigrant z východní Evropy sehnal ubytování pod stolem u jedné Francouzky. Hra, která nemá konkrétní příběh a ukazuje spíš jen různé mezilidské vztahy, je výjimečná nejen textem, ale především nenákladnou, ale o to nápaditější inscenací. Zajímavá výprava, precizní práce se světly i scénickou hudbou by mohla být zajímavým kamínkem do mozaiky letošní dvacáté Kopřivy.
Tečku za dvěma desetiletími přehlídky Kopřiva udělá v sobotu v devět večer ProART a jeho taneční ztvárnění povídky Josepha Hellera. V představení, které je především o vztazích, v nichž mnohdy žijeme, ačkoliv nechceme, ale také o možnosti tuto věc změnit, tančí Martin Dvořák, Alena Pajasová, Petr Kolář a Lenka Kolářová. Podle choreografa Martina Dvořáka se během zkoušení do hry vklínil také původně nezamýšlený komický prvek. Představení je podle jeho slov také do značné míry postavené na aktuální pohybové improvizaci, a tak je každá repríza do jisté míry originálem.
David Macháček
