Samotný divadelní program začne už v pátek o půl druhé odpoledne představením Kamil určeným dětem. Původní hru Divadla Na Rázcestí z Banské Bystrice napsala polská autorka Marta Guśniowska. Tématem představení je soužití lidí a zvířat. Malý psík Kamil vtipně a s nadsázkou vypráví o společném životě se svým pánem. Divadelníci z Banské Bystrice vnímají loutku v hlavní roli jako živého tvora a věří, že to stejně budou prožívat malí i velcí diváci na Kopřivě. Režisérem představení je Marián Pecko.

Páteční program pokračuje představením Stand Up Down. Jde o netradiční talk show s herci Divadla Aldente, což je soubor, kde se potkávají mladí herci a autoři s Downovým syndromem a profesionální divadelníci bez handicapu. Z jeviště Katolického domu budou k návštěvníkům Kopřivy mluvit o herectví, zálibách, lásce a o všem, co je zrovna napadne. Představení těží z toho, že málokdo se dovede vyjádřit tak pravdivě a upřímně jako herci s Downovým syndromem. Ti svými neobyčejnými způsoby vyjádření a smyslem pro humor hovoří o obyčejných tématech z jejich aktuálního života. Neobyčejné rozhovory o obyčejných věcech probíhají za doprovodu kapely v podání Jana Kyncla, Ondřeje Klíče a dalších. Show moderuje herec Filip Teller.

Jedním z největších lákadel letošního ročníku festivalu bude Divadlo Continuo a jeho vizuální báseň s prvky imaginace, absurdity a grotesknosti nazvaná Hic Sunt Dracones. Nonverbální inscenace spojující fyzické, loutkové a výtvarné divadlo se zamýšlí nad tím, kam se podějí všechny naše myšlenky a vzpomínky, když večer zavřeme víčka. V inscenaci v režii Pavla Štourače vznikají z částí lidského těla, objektů a materiálu neznámé krajiny, nepoznané bytosti, nemyslitelné situace a nepředstavitelné příběhy. Není to však výprava do dalekých krajů, do fantaskního světa krajiny utopie, ale cesta do našich vlastních myslí a skrytých zákoutí duše. V hře s mezinárodním obsazením hrají Sara Bocchini, Kateřina Šobáňová, Ludmila Ješutová a Diana Khwaja.

Divadelní pátek uzavře tradiční host Kopřivy – Divadlo Kontra ze Spišské Nové Vsi s představením Manické monology. Jak už napovídá název, v představení režírovaném Klaudynou Rozhin nemůže chybět ikona tamního hereckého souboru Peter Čižmár. Hlavní myšlenkou hry z pera Zacka Burtona a Elisy Hofmeister je to, že společenské stigma může být nebezpečnější než choroba. Představení usiluje o demystifikaci duševních chorob a chce vyburcovat větší empatii vůči lidem, kteří s nimi bojují, pomáhat při odstraňování negativních stereotypů a hledat cesty směřující k pomoci. Inscenace je určena těm, kteří si myslí, že duševní choroby se jich netýkají a ani nikdy týkat nebudou – a všem ostatním divákům.

Sobotní program znovu zahájí dětské představení, a to v podání Báry Hubáčkové – herečky a zdravotní klaunky žijící a působící ve Štramberku. Vystudovala speciální pedagogiku a pracovala s dětmi s autismem. Zajímá ji, jak tenká hranice je mezi lidmi různých skupin a jak se s ní dá pomocí umění pracovat. Dopolední představení je divadelní dílnou, která nabídne interaktivní zážitek dětem i jejich dospělému doprovodu.

Původně ohlášené odpolední představení varšavského Divadla Druga Strefa byli organizátoři nuceni odřeknout z důvodu úspor finančních prostředků, a Kopřiva tak bude pokračovat v 18 hodin představením Časy ze secondhandu: Konec červeného člověka. Divadelní adaptace knihy Světlany Alexijevič je multižánrovou inscenací o konci sovětského impéria. Divadlo na Rázcestí se věnuje zkoumání fenoménu označovaného jako "homo sovieticus". Zaznamenává příběhy obyčejných lidí, kteří na vlastní kůži prožívali stalinismus, později rozpad SSSR, etnickou nenávist a rozčarování ze současnosti.

Tečkou za letošním ročníkem Kopřivy udělá Pavol Seriš a jeho inscenace hry Pépe Bolka Polívky. Scénická báseň o zrodu přátelství silnějším než strach o život měla premiéru dvacet let před tím, než se Seriš narodil, ale i dnes láká na jedinečné spojení klauniády a pantomimy, v němž se hodně pracuje s gesty i rekvizitami. Svůj um slovenský herec, mim a mistr stand-upu předvádí společně se svou dcerou Julianou – a samozřejmě bílou slepicí. Podle Serišových slov nejde o identické představení, jak jej uváděl Polívka: „Scénář jsme zhruba o třetinu obměnili a přizpůsobili našim schopnostem. Zatímco Bolkova verze byla hodně hudební, naše je více klaunská a taneční.“