Bábkové divadlo Žilina odehrálo svou původně pouliční inscenaci Kata dcéra kata v interiéru Katolického domu. Přestože na žádnou z trojice cen soubor nedosáhl, diváky svou verzí středověké pověsti královsky pobavil.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – V sobotu 26. dubna v noci byli vyhlášeni vítězové letošního, v pořadí již osmadvacátého ročníku přehlídky netradičního divadla Kopřiva.
O skleněnou plastiku za nejlepší herecký výkon se musejí podělit Pavla Gajdošíková a Tomáš Dastlík, členové souboru ostravského Divadla Petra Bezruče, kteří zaujali jako Soňa a Astrov ve zdařilé inscenaci Čechovovy klasiky Strýček Váňa, která byla zároveň i největším diváckým tahákem letošní Kopřivy. Cenu za tvůrčí přínos možná poněkud překvapivě získalo Slovenské divadlo PIKY za hru Pes (prí)tulák. Dětské představení, které otvíralo celou přehlídku v pátek odpoledne, si ale rozhodně zaslouží respekt za úspěšnou snahu nabídnout dětskému divákovi provoplánově nepodbízivý, chytrý a dojemný příběh stejně jako nápadité inscenační postupy. Za zmínku stojí také výkon obou hereckých protagonistů divadla, kteří, aby byli blíže svým dětským divákům, odehráli celé představení bezchybnou češtinou.
Divácký vkus měřený tradičním hlasováním kuličkami, se, zdá se, příliš nemění. Publikum Kopřivy rozšířilo už velmi slušnou sbírku ocenění v držení Divadla Kontra. To tentokrát přijelo s inscenací viktoriánského hororu Žena v čiernom. I když úvod představení byl rozvolněnější, v jeho dalších dvou třetinách dokázala dvojice herců s minimem prostředků mistrně pracovat s napětím a diváckou fantazií a vytvořila místy skutečně mrazivou atmosféru.
O udělení cen za tvůrčí přínos a herecký výkon letos rozhodovala zcela nová dvoučlenná porota. Představení kritickým okem hodnotili spisovatel, překladatel a kritik Josef Mlejnek a dramaturgyně a profesorka hudebně-dramatického oddělení Janáčkovy Konzervatoře Alice Olmová. Pro oba šlo o premiérovou účast na Kopřivě. Josef Mlejnek navíc přiznal, že až doposud nikdy úkol hodnotit divadelní představení neměl a zasedal pouze v porotách literárních soutěží, nicméně nabídku Jiřího Cachnína velmi rád přijal, protože divadlo je také jeho velkou vášní.
I přes komplikace, které by mohly plynout ze stěhování festivalového dění mezi scénami v kopřivnickém Katolickém domě a Kulturními domy ve Štramberku a Kopřivnici, po organizační stránce běžel festival bez většího zaškobrtnutí a poměrně se dařilo držet i stanoveného časového plánu. Spokojen s atmosférou i návštěvností Kopřivy byl i její dramaturg Jiří Cachnín. Ten si ale jako zkušený organizátor všímá i drobných nedostatků. „Pravděpodobně opustíme koncept závěrečných koncertů. Ty skutečně začínají hodně pozdě a diváci jsou po čtyřech divadelních představeních unaveni, a už nemají sílu si je vychutnat. Jako daleko lepší řešení se mi jeví připravit několik kratších hudebních vystoupení v přestávkách mezi jednotlivými divadly, to je naopak věc, která fungovala výborně,“ nechal se slyšet Cachnín.
