Kopřivnicí budou procházet asfaltové magistrály a vůbec nikdo proti tomu neprotestuje. Žádné nesouhlasné petice, žádná veřejná shromáždění. Místo hlučných a páchnoucích aut se totiž po dálnicích budou prohánět většinou tiší a často upocení cyklisté. To je, jak vidno, trochu jiná káva. Jezdit na kole se prostě nosí.
Módní trendy jsou ale někdy spíše medvědí službou. Ne, že by na cyklostezkách a cyklistice vůbec bylo něco špatného. Můžete si klidně obléct dvacet let starý oblek, narazit na hlavu klobouk a vyjet na rezavé ’ukrajině’, a přesto si nikdo z okolojedoucích cyklistů nebude ťukat na čelo a automaticky vás považovat za nejnebezpečnějšího cyklistu na společné stezce. Pohodlné svezení dvojbicyklem za úplatu je taktéž pojem neznámý, protože aby šlapal do pedálů jenom jeden a druhý se jen tak vezl, by bylo jistě považováno za vrchol nesolidárnosti.
Horší je, že se cyklistika staví do protikladu k individuálnímu automobilismu. Auto fuj, kolo huj. Takto ale problém nestojí. Autem se bude jezdit, ať už je cena benzínu jakkoliv vysoká. A kolo jej nikdy zcela nenahradí, na to musí přijít nějaká nová, v současnosti ještě netušená technologie. Nové cyklostezky by tedy neměly vyrůst na základech umělého nepřátelství cyklistů a řidičů. ’Kolařům’ poskytnou bezpečnější požitek z jízdy po nových trasách a lidem za volantem trochu uleví. Vydělají na tom i chodci, protože chodník je skutečně od slova chodit.
Michal Polášek
