Tomáš Klvaňa

Kopřivnice (dam) - Jedním z hostů letošního Kopřivnického pressování byl i Tomáš Klvaňa. Vysokoškolský pedagog a uznávaný mediální a komunikační teoretik prošel redakcemi několika vlivných médií v tuzemsku, byl také mluvčím prezidenta či zvláštním vládním zmocněncem pro komunikaci o programu protiraketové obrany, byl původně pořadateli pozván do debaty o médiích a svobodě slova, na toto téma ale v programu nakonec vůbec nedošla řeč. O některých problémech současné mediální scény se tak zmínil alespoň v krátkém rozhovoru pro Kopřivnické noviny.

Jak podle vás došlo k současné krizi důvěry v média?

Je to něco podobného, jako vidíme v politice. Někteří lidé jsou znechucení politikou a považují to, co bylo před tím, za jednoznačně zkorumpované a škodlivé pro Českou republiku. Proto celá řada z nich volí protestní strany a podobně je to se zavedenými médii. Existuje tady jakýsi protest proti zejména veřejnoprávním médiím. Mnoho lidí je vnímá jako politicky korektní, a tedy i neschopné reflektovat, co se skutečně děje. Proto se bohužel uchylují k různým menšinovým, ale většinou značně neseriózním médiím, ať už jsou to například Parlamentní listy, nebo dokonce ruské servery, které šíří propagandu Kremlu.

Je v tomto ohledu situace v České republice nějak specifická?

Není to jen problém Česka. Je to celosvětová záležitost s tím rozdílem, že u nás máme malý trh a slabou tradici demokratických médií. Tu jsme začali budovat úplně znovu v roce 1990 a neměli jsme na co navazovat, protože už žurnalistika vypadala úplně jinak ve 20. a 30. letech. Tradice je tedy pořád poměrně slabá a vratká a kromě toho je řada médií ovládána lidmi, kteří mají politické ambice buď přímo, jako je Andrej Babiš, nebo politické zájmy, a to jsou ti další velcí podnikatelé. Takže média nepožívají vysoké důvěry. To se sice děje i na západ od našich hranic, ale tam mají zavedená média větší schopnost tomu odolávat.

Jak se oslabování médií odráží ve změnách celé společnosti a jakou roli v tom hrají technologie?

Někdy před deseti lety, kdy se k internetu, který se od 90. let neustále rozšiřoval, přidaly sociální sítě a chytré telefony. Tyto tři faktory vytvořily prostředí, které tady nikdy v historii civilizace nebylo. Hlavní změnou je skutečnost, že dneska může na veřejnosti mluvit kdokoliv. Dříve, pokud chtěl někdo oslovit masy, musel jít do televize nebo napsat článek do novin. Takový obsah prošel určitým editorským procesem. Dotyčný mluvčí musel mít nějaké znalosti, být odborníkem ve svém oboru nebo minimálně musel mít co podstatného a zajímavého říci. Dneska se může díky moderním technologiím vyjádřit před masovým publikem kdokoliv. Každý si může založit svůj blog, natočit video a poměrně snadno jej šířit mezi lidi. V důsledku toho obecná úroveň mediálního obsahu klesá. Je to pochopitelné. Když celá řada lidí bez jakékoliv průpravy k argumentaci či kritické analýze vstoupí do veřejného prostoru, průměrná kvalita toho, co se publikuje, klesne. Výsledkem je zmatek. Řada lidí si čte na internetu neseriózní zdroje, nepodložené názory a neumí se v tom orientovat. Problém je už na školách, kde se bohužel moc neučí, jak pracovat s informací, ani základní mediální gramotnost.

Je podle vašeho názoru možné, aby klasická média ještě někdy získala svou ztracenou prestiž a pozici zpět?

Tak, jak to fungovalo v minulosti, už to asi nikdy vypadat nebude. Problém je, že se víceméně zhroutil klasický obchodní model žurnalistiky. Inzerce dnes z velké části odešla někam jinam - na Google, Facebook, ale i na specializované weby. Média jsou proto mnohem chudší a navíc čtenost klesá. Stejný problém řeší i v Německu, Británii, USA, ale tam je mnohem menší než u nás, protože ten trh je větší. Řada médií se tomu snaží čelit i tím, že zavádí placený obsah a snaží se svému publiku vysvětlit, že informace není zadarmo, a pokud chtějí kvalitní informaci, tak za ni čtenář musí zaplatit. Uvidíme, jestli je to i cesta pro ČR, ale na Slovensku toto relativně funguje. Není to lék na to, že by okamžitě začali všichni masově číst kvalitní zdroje. Tento problém je řešitelný dlouhodobě hlavně mediální výchovou. Děti se musí odmalička učit, jak fungují média, stejně jako to, že když někdo chce něco říct, měl by své tvrzení doložit. Důležité je, aby lidé, když si někde něco přečtou, poznali, jestli ta informace je věrohodná. Musí vědět, podle jakých kritérií to poznají. Pak budeme mít společnost odolnější proti různým propagandám, ať už komerčním či ideologickým.