Novojičínský výtvarník Jan Zemánek (vlevo) a kunsthistorik Jiří Klučka v rozhovoru při instalaci výstavy Tváře lidí v Muzeu na Fojtství.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

K vidění je takřka kompletní kolekce tisků, které Klučka vyprodukoval od roku 2002 pod hlavičkou vlastní internetové Galerie Pod Bílou horou, ale také několik portfolií a bibliofilií staršího data. V rámci vernisáže mělo svou premiéru portfolio pěti linorytů a dřevořezeb novojičínského výtvarníka Jana Zemánka. Portfolio nazvané „Běžci a jiní“ odkazuje na konstruktivní objekt, který autor věnoval osobnosti Emila Zátopka a od loňského podzimu stojí v sadu E. Beneše. Novinkové portfolio jako jediné není umístěno ve výstavní vitríně, ale návštěvníci výstavy jej mohou volně prolistovat. Hlavní částí výstavy je ovšem kolekce portrétních fotografií, na kterých Jiří Klučka zachytil věhlasné výtvarníky, málo známé regionální a lidové umělce, ale také vědce, pedagogy, ale třeba i obličej syna posledního frenštátského ptáčníka. „V prvé řadě to byl vždy osobní zájem. Chtěl jsem se dostat k práci těchto osobností a tu pak v podobě výstavy zprostředkovat veřejnosti. Z původně pracovních kontaktů se časem často staly kontakty přátelské a s některými portrétovanými jsem se pak setkával dlouhá desetiletí. V těch fotografiích i katalogu jsou uloženy mé vzpomínky na ně,“ vysvětluje výběr fotografovaných mužů a žen Jiří Klučka. Ten celou výstavu vnímá jako zastavení a ohlédnutí se za svou prací kunsthistorika i vydavatele. „Nevím, nakolik je v ní obsažen pohled do budoucna. Bude mi 85 let a kromě fyzických limitů se projevuje i to, že trh s uměním se mění. Sběratelé jsou ochotni dávat mnohdy vysoké sumy za obrazy umělců známých jmen, ale ta generace, která nakupovala drobnosti v podobě grafických portfolií nebo bibliofilií, se ztrácí,“ říká Jiří Klučka