Spolek Katolická beseda v Kopřivnici, jehož historické výročí založení si letos připomínáme, od počátku hledal možnosti, kde se jeho členové a příznivci budou scházet. Chtěli cvičit, hrát divadlo, mít svůj vlastní stánek pro dorost i dospělé. Zpočátku se scházeli po chalupách svých členů, či v pronajatých zařízeních jiných spolků, ale vždy s velkými obtížemi a překážkami.
Dobové záznamy z kopřivnické farní kroniky jsou výmluvné a hovoří o velkém úsilí zakladatelů spolku katolická beseda vystavět co nejdříve svůj vlastní katolický dům:
Z farní kroniky roku 1909: v květnu 1909 založena Katolická beseda a když všechny místnosti k zábavám odepřeny a k přednáškám snad též, podala Katolická beseda 3. června 1909 žádost o hostinskou koncesi pro nový dům, který k spolkovým účelům chce postaviti Anna Kuchařová. Žádost v jednom zasedání obecního výboru dle programu neprojednána, odchodem některých nebyl výbor schopen usnášení, v druhém zasedání 30. listopadu 1909 jedenácti hlasy proti devíti žádost zamítnuta.
Z farní kroniky roku 1913: Katolická beseda, založená 26.května 1909 si vzala za cíl postaviti katolický dům. Dne 19. července 1910 obdržela od c.k.mor. místodržitelství koncesi hostinskou. Omezeno bylo na poskytnutou světnici v domě pí. Kuchařové naproti kostela, ale dostalo několikrát i místnosti v „Africe“ a „Morávii“ k přednáškám, divadlům i zábavám, které vesměs byly velmi navštíveny. Agitací odpůrců odepřeny všechny místnosti, proto si Katolická beseda vzala za úkol postavit svůj dům, ač z počátku nabízela A. Kuchařová ke stavbě domu, usneseno zakoupiti k ní arcibiskup. zahradu u domu (Raškového) za 6.367 korun a na ní dům postaviti. Obecní zastupitelstvo činilo překážky při určení stavební čáry. Zřizujíc ji napřed 30 m, potom 25 m od silnice, někdy jen většinou jednoho hlasu - na návod starosty Jana Bučka. Zemský výbor určil 9. října 1912 stavební čáru 8 m od silnice, a když všechny rekurzy zamítnuty a konečně i obecní představenstvo svolení dalo (i k hospodářským budovám), začalo 15.května 1913 se stavbou, kterou provedla kancelář Bedřicha Karlsedera v Příboře. Následkem velkých dešťů zvlášť v červenci stavba mnoho trpěla, štěstí že aspoň podzim byl větrný. Od 1. ledna 1914 upraveny a použity dvě hostinské místnosti a byt pro hostinského. V roce 1914 do 1. října celá stavby dokončena, stála 113.000 K, vícepráce (dřevník, zeď u dvora) 2.478 K, zařízení do konce t. r. 25.000 K. Kéž Pán Bůh dá, ať je dům ochranou naší víry a náboženského života !
Z období I. světové války a následné první republiky se o činnosti spolku Katolická beseda v Kopřivnici nedochovalo mnoho zpráv, pouze drobné zkratky:
* Na žádost Katolické besedy ze dne 21. července 1915, udělilo c.k. okresní hejtmanství v Novém Jičíně výjimečné povolení k výčepu pálených lihových nápojů. Zároveň byly stanoveny podmínky. Mohli nalévat lihoviny, kromě „sprosté kořalky“. Vojenským osobám mužstva bylo zakázáno nalévat pálené lihové nápoje, výjimky byly dovoleny pouze tehdy, pokud dotyčná osoba odevzdala datované potvrzení vojenského velitelství znějící na určitou osobu a na jisté množství. Potvrzení mělo být uschováno a na požádání dozorčím osobám předloženo. Zakázán byl také drobný prodej pálených nápojů a podávání lihových nápojů osobám podnapilým. Povolení muselo být v provozovně vyhlášeno a mohlo být kdykoli odvoláno. Přestupky uvedených předpisů se trestaly podle živnostenského řádu peněžitými pokutami, vězením, nebo odejmutím licence.
* Na uhrazení dluhu váznoucím na spolkovém domě zaslala Arcibiskupská konzistoř v Olomouci 12. října 1916 podporu 200 K.
* Dne 7. června 1922 povolila Zemská správa politická výnosem 62 249/VIII. spolkový prapor, při použití spolkového praporu musel spolek včas žádat o povolení u úřadu. O tři dny později zavítal do Kopřivnice Dr. Cyril Antonín Stojan posvětit spolkový prapor pro sdružené katolické spolky.
Doba okupace
Katolická beseda byla vlastníkem pozemku i Katolického domu č. 378. Po obsazení tzv. Sudet v říjnu 1938 byla Katolické besedě znemožněna jakákoli činnost na území připojeném k Německu. Spolek Katolická beseda, se stal územní změnou spolkem, jehož sídlo leželo mimo protektorát Čechy a Morava, a proto byl rozhodnutím Zemského úřadu v Brně 8. ledna 1940 vymazán ze spolkového katastru. Podle výměru komisaře pro organizace v Liberci ze dne 19. října 1939 byl pozemek i dům přepsán na „Aufbaufond - Vermögunge verwaltungs Gesselschaft, zweigstelle Reichenberg“. Následně tato společnost prodala Kupní smlouvou z 25. ledna a 14. března tyto nemovitosti spolku „Arbeitslosen Unterstützungsverein der Gefolgschaft der Tatra-Ringhoffer Werke Nesselsdorf.“
Za výbor KB Ing. Jaroslav Šula
