Realizace Monumentu RVHP před tehdejší ředitelskou budovou Tatry trvala stejně tak dlouho, jako pomník vydržel na svém místě do odstranění v roce 1991.
FOTO: ARCHIV MUZEUM FOJTSTVÍ
Jedním ze symbolicky nejkomplexnějších objektů, které v Kopřivnici vznikly, byl i Monument Rady vzájemné hospodářské pomoci, nazývaný také Památník Spolupráce RVHP. Definitivně byl v prostoru před novou ředitelskou budovou Tatry instalován v létě roku 1983. Cesta k jeho dokončení však byla nesnadná a odhaluje i mnohé ze vztahů mezi městem, automobilkou, stranickými orgány a jednotlivými výtvarníky.
S plastikou s tématem spolupráce RVHP bylo pro daný prostor počítáno už v polovině 70. let. V červnu roku 1976 pak proběhlo výběrové řízení, ve kterém byl pro konečnou realizaci vybrán návrh frenštátského sochaře Karla Vašuta. Obsahem jeho práce byl zejména sochařsky vyvedený prstenec z pobronzované epoxidové pryskyřice, umístěný na čtyřech pylonech z nerezového plechu. Na celém díle výrazně autorsky spolupracoval i ostravský architekt Oldřich Pražák. Fyzické podobě díla dominoval abstraktně propletený prstenec, jehož svorníkem byl symbol srpu a kladiva. Dotvořen byl umělecky ztvárněnými nápisy slova mír v různých jazycích (mj. rusky, německy, maďarsky atd.), které byly z kompozičních a jistě také symbolických důvodů umístěny v zákrytu s kovovými pylony. Všechny tyto významové roviny zastřešovala v tomto případě představa „Spolupráce RVHP“, hlavní téma celé plastiky.
V průběhu druhé půle 70. let pracovali autoři na návrzích, přičemž bylo původně dohodnuto, že hotové dílo bude předáno k instalaci do konce prosince 1978. Tato lhůta byla několikrát prodloužena, takže se zdá, že dílo bylo k instalaci třetím ze spoluautorů, sochařem Františkem Kortusem, který jej odlil do finální podoby, připraveno až na jaře 1981.
Dodavatelem a realizátorem stavby čtyř pylonů byl podnik Tatra, který měl dle objednávky provést stavbu do srpna 1980. Ani Tatra však dohodu nesplnila a pylony postavila až v průběhu roku 1982. K dokončení instalace došlo až 22. července 1983, tedy více než sedm let od počátku projektu.
Zhruba stejnou dobu pak dílo vydrželo na svém místě. 18. března 1991 byla plastika rozřezána a její zbytky uloženy v depozitáři Technického muzea. Její další osud je neznámý. Na místě dodnes zůstaly jen čtyři pylony obložené nerezovým plechem. V roce 2008 začaly být městským úřadem používány jako nosič vánočního osvětlení.
Pavel Dvořák, Lašské muzeum
