Karel Heřmánek se místnímu publiku v komedii Art představil jako herec, režisér a principál Divadla bez zábradlí.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Prvním představením na prknech kopřivnického kulturního domu v letošním roce byla před týdnem komedie Art z repertoáru pražského Divadla bez zábradlí. Na jevišti kulturního domu tak po letech hostoval Karel Heřmánek, který přijel v trojjediné roli herce, režiséra a také principála vlastního divadla.
„Mám rád inteligentní humor, ne nějaký bulvár. Ten v divadle moc nepěstujeme. Konkrétně tato hra přesně odpovídá tomu, co mám rád a co mi vyhovuje nejen jako herci, ale i provozovateli divadla,“ prozradil Karel Heřmánek, podle jakých kritérií vybírá tituly do repertoáru Divadla bez zábradlí.
Konkrétně komedie Art francouzské autorky Yasminy Rezy se na programu Heřmánkova divadla objevuje už podruhé. První inscenace obsazená Janem Hrušínským, Otakarem Brouskem a Zdeňkem Žákem Bez zábradlí převzalo před lety z Městských divadel pražských. „Tam ta inscenace nebyla příliš úspěšná, ale mně se ta hra velmi líbila. Kluci to taky rádi hráli, tak mě oslovili, jestli by se to nemohlo hrát u nás v Divadle bez zábradlí. To byl první kontakt s tím textem. Pak si ale Honza Hrušínský založil vlastní divadlo a inscenace skončila. Před rokem jsme se k tomu titulu vrátili,“ vzpomíná Heřmánek.
Nové nastudování mělo premiéru v lednu 2016. O obsazení měl Heřmánek podle svých slov hned jasno. Nabídl roli jednak Zdeňku Žákovi, který ji ztvárnil už před lety, roli submisivního Ivana nabídl Josefu Cardovi a vášnivého milovníka umění Borise si zahrál sám. Konverzační komedie, řešící především vztahy trojice dlouholetých přátel, se točí kolem kontroverzního uměleckého díla, které jeden z aktérů komedie koupí.
V reálném životě není Karel Heřmánek prototypem sběratele výtvarného umění. „Jsou věci, které se mi líbí, a pak jsou věci, kterým se pousměju. Nedávno jsme byli v Zwingeru v Drážďanech a zrovna tam byla výstava moderního umění a její součástí byl obraz podobný tomu, jaký máme na jevišti, jen neměl ani ty bílé proužky na bílém pozadí – byl celý bílý. Hned jsme si vzpomněl na Antriose. Vždycky se to může zvrhnout v nějakou nesmyslnou snobárnu a prodává se ledacos,“ vylíčil svůj vztah k výtvarnému umění Heřmánek.
Stejně jako v případě hry, kterou mělo možnost vidět kopřivnické publikum, stále častěji Karel Heřmánek figuruje na plakátech nejen jako herec, ale i jako režisér. Kombinování těchto dvou divadelních profesí podle jeho slov není obtížné. „Když je to takto komorní věc, tak v tom problém nevidím. Ale když jsem dělal větší věcí, kde bylo víc lidí, tak jsem potřeboval trošku pomoc. Takže jsem oslovil třeba kamaráda režiséra Michala Pavlíka. Představení stejně vychází z mé koncepce, ale aby výsledek fungoval, potřeboval jsem ještě další oči,“ říká Karel Heřmánek.
Při čtení textu už principál populárního pražského divadla má rámcovou představu o tom, jak by měla inscenace na jevišti vypadat, ale konečnou podobu získává až během zkoušek. Stejně tomu bylo i u hry Art. „Nerad se nechávám svou původní vizí příliš svazovat. Rád si nechávám prostor pro úpravy a důležité je zachování odstupu. Navíc jsem herec a vím, jak důležité je nechat prostor také hercům, aby si do představení mohli přinést něco ze sebe,“ uzavřel Heřmánek.
