Prý je to jedna ze základních lidských potřeb. Řeč je o teple, tématu, které je u nás v poslední době žhavější než na maximum rozpálený radiátor. Tedy ten, do kterého dosud proudí horká voda z kotlů Energetiky Tatra. Na radnici však už pomalu vzpomínají na to, kterým směrem se točí ventilem do polohy zavřeno.



Pro nákup vlny na ‘uštrykování’ svetrů však důvod není, neboť město si zřejmě postaví teplárnu vlastní. Ještě dříve, než začnou stavební firmy leštit zednické lžíce a zahřívat motory bagrů, je třeba vyřešit nerudovskou otázku: Kam s ní. Uvažuje se o dvou pláccích.



První z nich je průchodný. Možná i politicky, ale především tak říkajíc turisticky. Napříč prázdným kusem země u ‘autobusáku’ vede v trávě řádně vyšlapaný chodníček. Kotelna tak zahřeje hned dvakrát. Nejen doma, ale i prodloužením chůze o nějaký ten metr. Jak vhodně doplní vysoký komín u výpadovky z města diorama s paneláky a továrnou v pozadí, je však otázkou. To v místech druhého pozemku nějakou estetiku nelze čekat vůbec. Na polozapomenuté místo u ‘čističky’ by asi teplárna zapadla lépe, vůkol to vypadá jako v Ocelovém městě. Jen těch trubek na vřelou vodu by bylo třeba pořídit o něco víc.



O tom, kde bude případná městská kotelna stát a jak bude vypadat, rozhodnou věcné argumenty a ne nějaký pisálek do novin. Každopádně již nyní je jasné, že následující měsíce nabídnou ještě dost důvodů k debatám. A nebude se zřejmě jednat jen o teplá lidská slova.
Michal Polášek