K o p ř i v n i c e – Ke Kopřivě patří celá řada lidí, ale jeden je s festivalem spjat neodmyslitelně. Jiří Cachnín před dvaceti lety stál u zrodu fenoménu zdejší kultury a celou existenci přehlídky je jejím dramaturgem. Je tedy tou nejpovolanější osobou k rozhovoru o dvacátých narozeninách Kopřivy.



Jaký je to pocit mít za sebou opravdu celých dvacet ročníků?



Určitě člověk cítí určité zadostiučinění z toho, že to, co jsme si kdysi předsevzali, se splnilo a s pomocí velké spousty lidí se povedlo něco dobrého vytvořit. Před dvaceti lety jsme si řekli, že chceme dělat otevřené divadlo, jak amatérské, tak profesionální. Přehlídku, která měla být co nejpestřejší a zahrnovat co největší spektrum divadelních žánrů, a i to se asi podařilo. Navíc za ty roky se zde vytvořila celkem jedinečná atmosféra, která je typická právě pro Kopřivu. Jednou z věcí, kterou jsme chtěli od začátku, je to, aby se diváci nějakým způsobem zapojili, předávali hlavní cenu, což se taky povedlo. Dalším, možná do jisté míry vedlejším, ale příjemným produktem Kopřivy je to, že nastartoval vznik spousty souborů a také si právě u nás představení vybírají mnozí dramaturgové divadel a klubů. Rozhodně nemůžeme být nespokojení. Je pochopitelné, že se objevují drobnosti a že máme pocit, že by to mohlo být v některých oblastech jiné a možná i lepší. To mají všichni organizátoři podobných akcí. Kdyby festival měl ve městě větší odezvu a větší podporu, mohl být někde jinde.



Odezva publika se Vám nezdá adekvátní?



To ani ne. Ale trošku mě mrzí, že Kopřivničanů a také představitelů města je tu velmi málo.



Řešíte stále stejné problémy jako v začátcích, nebo se ta největší úskalí organizace za dvacet let změnila?



Některé zůstávají stejné. Například amatérští divadelníci přistupují ke své účasti na přehlídce mnohdy velmi laxně a klidně se může stát, že týden před Kopřivou soubor zavolá, že nepřijede. Lety se to mírně zlepšilo, ale větší odpovědnost by možná byla na místě.



Kopřiva vznikla v jiné době a věnovala se tehdy ne příliš preferované alternativní kultuře. Setkali jste se s nějakou formou cenzury nebo represí?



Větší problém v tomto směru jsme neměli. Atmosféra ve městě byla tehdejšímu M Klubu dosti nakloněná, ač si myslím, že tehdejším představitelům režimu muselo být jasné, že z jejich pohledu není všechno vyhovující, ale existovala nějaká tolerance. Problém mělo chvíli naše klubové divadlo Šok, které vytvořilo jedno představení, jež vyvolalo velký rozruch mezi stranickými představiteli kraje.



Jste dramaturgem Kopřivy celou její existenci, mluví se o Vás jako o duchovním otci přehlídky. Berete Kopřivu opravdu jako svoje dítě?



Už mi to tak bylo přisouzeno, říká se o mně, že je Kopřiva moje nejstarší dítě. Ale rozhodně bych si nechtěl přivlastňovat všechny zásluhy za její vznik. Atmosféra od roku 1982, kdy vzniklo Divadlo Šok, se kterým jsme jezdili po různých štacích, a ne všechny přehlídky se nám líbily. Tam tehdy vznikla myšlenka vytvořit něco jiného. Kdyby tehdy, když jsem navrhnul Kopřivu udělat, ostatní řekli, že ne a nepomáhali mi, tak by určitě nevznikla, takže je to víceméně kolektivní dílo.



Byly za těch dvacet let okamžiky, kdy jste se chtěl s Kopřivou rozejít?



Takových ročníků bylo určitě více. Pamatuji si ročník, kdy tady vystupoval Teatr Majora Szmauza s představením Kometa, které bylo velmi kontroverzní, a řada lidí ho asi nepochopila. Pak se o Kopřivě psalo, jestli má Kopřiva smysl, a vytvořili takovou zvláštní psychózu. To mě mrzelo a říkal jsme si, že s tím ’seknu’. Dneska už to je za mnou. Ta prvotní naštvanost vždycky časem vyprchá.



Máte nějakou představu o tom, kam má Kopřiva směřovat do budoucna. Bude se přehlídka držet v už dobře zajetých kolejích, nebo máte ideál, ke kterému směřujete?



Skutečnost a vize jsou dvě různé věci. Realita je limitována penězi a lidmi. Dnes fungující model se pravděpodobně nezmění, pokud na přípravu nebude víc času a nebude víc lidí, kteří se budou moci přehlídce věnovat. V případě, že by vzniklo správné podhoubí, nakloněná atmosféra a také odpovídající finanční zázemí buď ze strany města, nebo jiného, bohatšího partnera, může festival vypadat úplně jinak. Může tady být pestřejší nabídka, můžeme mít více venkovních plenérových produkcí, které by oživily město. Kopřivnice by tím pádem získala zajímavou atmosféru a také jistou prestiž.



David Macháček