Jiří Pavlica, vedoucí osobnost populárního Hradišťanu hraje na kopřivnickém koncertu, v rámci kterého byly uvedeny i některé novinky z připraveného CD. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice - Populární Hradišťan s Jiřím Pavlicou zahájil v minulém týdnu další hudební rok v kopřivnickém kulturním domě. Velmi slušně zaplněný velký sál se dočkal nejen nejznámějších skladeb z repertoáru souboru, který se už léta pohybuje především v oblasti worldmusic, ale také několika výletů do vážné či lidové hudby. Vůbec poprvé navíc místní publikum mohlo slyšet a vidět Hradišťan v pozměněné sestavě i nástrojovém obsazení. Nejen tyto změny byly tématem rozhovoru s vůdčí osobností Hradišťanu Jiřím Pavlicou.

Do Kopřivnice se vracíte po dvouleté pauze. Název kapely zůstává sice stejný, ale přesto se Hradišťan poměrně výrazně proměnil. Jak k tomu došlo?

Skutečně přijíždíme ve výrazně pozměněné podobě, a to nejen ve smyslu omlazení souboru, ale také změně nástrojového obsazení Hradišťanu. Stalo se to, co život občas přináší. Jeden z našich dnes už bývalých členů se chtěl realizovat v úplně jiném oboru a kapelu opustil. Bylo to v průběhu koncertní sezony a pro nás to znamenalo jej buďto dočasně někým alternovat, a nebo udělat razantní změnu. Nakonec jsem se rozhodl pro tu radikálnější variantu a s nabídkou jsem oslovil Josefa Fojtu, klávesistu a perkusistu, absolventa Janáčkovy akademie múzických umění a vynikajícího muzikanta. Nebyla to náhodná volba, tento člověk s námi už dlouhodobě spolupracoval, byť ne jako stálý člen souboru. Rozumíme si s ním muzikantsky i lidsky a navíc dokonale znal náš repertoár, a do kapely tak mohl zapadnou velmi rychle. Vše navíc přišlo v období, kdy se on rozhodoval, jak bude jeho život pokračovat a zvažoval přijetí dlouhodobého angažmá v Číně. Díky této nabídce neodjel a spolupracujeme. Místo druhých houslí tak dneska máme v obsazení klávesy a tam, kde je to vhodné, plně využíváme zvukových možností syntezátoru.

Pokud si odmyslíme fakt, že jde o elektronický nástroj, tak dnes vedle sebe v Hradišťanu stojí cimbál a klavír, tedy do značné míry příbuzné nástroje. Jaká je jejich souhra?

Je pravda, že klavír a cimbál jsou opravdu velmi podobné nástroje, i když cimbál má přece jen menší rozsah a navíc se na něj nehraje deseti prsty, nýbrž dvěma paličkami, takže technicky neumožňuje totéž co klavír. Jejich spojení ovšem rozhodně není na škodu, právě naopak. Jak už jsem si dřív ověřil například při spolupráci s Emilem Viklickým, cimbál a klavír se vzájemně úžasně doplňují a výsledný dojem se násobí. Cimbál, klavír, a dokonce harfa tvoří dohromady nezvyklou, ale vynikající a zajímavou symbiózu. Podle mého je to podobný efekt, jako když klasickou šestistrunnou kytaru vyměníte za dvanáctistrunnou s tím, že v našem případě jde navíc o klávesy elektronické, otvírá nám to velmi široké zvukové možnosti.

Jak se proměnil zvuk kapely v souvislosti se změnami v obsazení?

Naše muzika samozřejmě zní trochu jinak, ale my jsme se vždycky snažili čas od času zvuk Hradišťanu maličko oživit a obměnit. Obecně jsem byl vždy zastáncem toho, že instrumentace musí sloužit obsahu písně. To znamená, že když hrajeme vážnou píseň, odpovídá tomu i zvuk, pokud naopak hrajeme veselou píseň nebo až rockovou skladbu, je instrumentace zase jiná. Rozhodně ale nejde o to, abychom zněli jinak za každou cenu.

Už v příštím týdnu se do našeho regionu vracíte. 25. ledna máte v Novém Jičíně vystoupení, ale nepůjde o klasický koncert. Můžete prozradit něco bližšího?

Čeká nás v Beskydském divadle hudebně taneční pořad 3 x člověk. Je to úplně nový program, který měl premiéru v loňském roce. Tematicky se věnujeme tomu, že třikrát za život se člověk dostává do situace, kdy je ve velkém nebezpečí. Poprvé je to, když se narodí, podruhé, když dospěje a narodí se z něj nový život, a potřetí, když odchází z tohoto světa. To jsou uzlové body lidského bytí a tomu je věnován tento pořad. Je to o životě člověka od zrození po smrt. Písně jsou na texty moravského básníka Michala Stránského a autorkou choreografie je Ladislava Košíková.

I na kopřivnickém koncertu zaznělo několik zcela nových skladeb. Jak je na tom Hradišťan aktuálně s novinkami a kdy se vaši posluchači mohou těšit na nějakou novou nahrávku?

Je to už ve fázi, že mám materiál na novou desku a rád bych, aby do Vánoc vyšlo nové cédéčko Hradišťanu. Vloni na to nebyl dostatek času, protože jsem se věnoval úplně jiné záležitosti, psal jsem oratorium Brána poutníků. To je skladba pro velký symfonický orchestr, velký smíšený sbor a sólový baryton. Oratorium už bylo uvedeno v Německu a Polsku, pražská premiéra by měla být 22. dubna 2012 v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Vloni jsem se tedy plně věnoval tomuto projektu, který jsem považoval za prioritní, a teď je na řadě zase Hradišťan a jeho písničkové cédéčko.

David Macháček