Víťa Marčík, který vloni na Kopřivě získal cenu diváků, bude jejím hostem i letos.
FOTO: D. MACHÁČEK
K o p ř i v n i c e - Pátek 8. a sobota 9. dubna bude znovu po roce patřit přehlídce netradičního divadla Kopřiva. Krédem festivalu je podle jeho dramaturga Jiřího Cachnína diváky nejen pobavit, ale také jim předložit k zamyšlení závažná témata, jako je bolest, utrpení, beznaděj nebo boj o lásku. „Přehlídka pokračuje v loni nastoupeném trendu akcentování slovenských divadel. Také letošní ročník vznikal ve spolupráci s Petrem Palíkem, výborným slovenským dramaturgem,“ říká Jiří Cachnín, který Kopřivu připravuje již čtvrt století.
Letošní přehlídka nabídne ve dvou dnech čtyři tuzemská a čtyři slovenská divadelní představení, ale také doprovodné koncerty, diskuze s porotou a další program. Oživením má být několik pro Kopřivu nových inscenačních prostorů. Kromě sálů Katolického domu v Kopřivnici a Kulturního domu ve Štramberku Kopřiva nově zavítá také do amfiteátru Pod starou věží ve Štramberku, kopřivnického kostela sv. Bartoloměje nebo na prostranství před sochou T.G.M. na stejnojmenném náměstí.
Zahájení letošní Kopřivy proběhne v pátek ve čtyři hodiny odpoledne v Kulturním domě na náměstí ve Štramberku, kam se účastníci festivalu mohou nechat dopravit speciálním autobusem.
Na jevišti Kopřivu rozjede představení brněnského divadla Neslyším, které už na Kopřivě několikrát s úspěchem hostovalo. Tentokrát autorka a režisérka Zoja Mikotová vytvořila představení Největší poklad. Pohádkový příběh pro malé i velké diváky o dobrodružství, překonávání rozličných překážek i o tom, že ’pokladem’ může být sama pouť za ním, kterou můžeme s někým sdílet. Na jevišti se diváci mohou těšit nejen na neslyšící herečku Petru Vančurovou a hosta souboru, zpěváka Karla Heřmana z brněnské skupiny Čankišou. V představení volně inspirovaném stejnojmennou knihou Arcadia Lobata a osudy Malých Čarodějek a jejich havranů se objeví také loutky a svou roli v představení bude hrát rovněž projekce a živá hudba.
Druhé představení je už naplánováno do sálu Katolického domu v Kopřivnici. Prostor dostanou domácí divadelníci z Údivadla. Letos dramaturg přehlídky sáhnul po souboru Na značky a jejich představení ’Ve dne spím, v noci ne, ale sova nejsem, ve 3D’. Inscenace, vzniklá volně na motivy povídky Raye Bradburyho, uspěla na letošním setkání divadel malých jevištních forem ve Valašském Meziříčí a vynesla divadlu nominaci na festival Mladá scéna v Ústí nad Orlicí a herečce souboru Lucii Bučkové navíc cenu za nejlepší herecký výkon.
Na třetí představení prvního dne se diváci přesunou do nedalekého kostela sv. Bartoloměje. Chrámový prostor se stane kulisou pro Moravské pašije loňského vítěze divácké ceny Víti Marčíka. Expresivní herec pojal velikonoční příběh o ukřižování Ježíše Krista po svém. Jeho Moravské pašije mají lidovou poetiku a divákům je předkládá jako vypravěč, loutkář a jako člověk, který byl u ukřižování, ale nikdo mu to nevěří. Marčíka tentokrát diváci neuvidí na scéně samotného, partnerem mu totiž nebudou jen loutky nebo diváci, ale také jeho syn Vítězslav Marčík junior.
Páteční nabídku divadel uzavře první slovenské divadlo v programu, Levočská divadelní společnost bude v Katolickém domě hrát smutně směšné monodrama ’Pastier’. Levočská divadelní společnost, která má sídlo ve druhém nejstarším divadle na Slovensku, nemá vlastní soubor, její umělecký šéf a režisér si vždy zve hostující herce. V případě hry Pastier z roku 2008 oslovil Vlada Benka. Společně vytvořili představení vycházející z novinového článku o pastýři, který údajně zažil přistání UFO. To samo o sobě je ovšem pouze východiskem, a nikoliv hlavním tématem hry, kterým je tragický osud i osobitá životní filozofie hlavní postavy. Drtivou většinu času je Benko na jevišti sám, i když čas od času mu někdo z kolegů nahrává nebo mu režisér na jeviště pošle i plošné loutky. Představení jako takové sklidilo značný ohlas a slovenští kritikové o něm psali například jako o pomníku herectví a oslavě divadla.
První přehlídkový den by zhruba hodinu před půlnocí měl skončit koncertem kopřivnické kapely Tatroska
Sobotní program Kopřivy opět začne ve Štramberku, a pokud to počasí dovolí, tak pod širým nebem v amfiteátru pod Starou věží. Tam by měl na pravidelné diváky Kopřivy čekat další starý známý v podobě bratislavského Túlavého divadla. Jeho soubor v čele s autorem, režisérem a hercem Jakubem Nvotou se bude své publikum snažit přesvědčit o tom, že láska kvete v každém věku a Julii nemuselo být v době, kdy se stala hrdinkou nejslavnější milostné tragédie, nutně 16 let. S humorem vyprávěný příběh o lásce, rychlé době a nenávisti mezi dvěma veronskými rody je poslední ze série pouličních shakespearovských adaptací Túlavého divadla a premiéru měl před jedenácti měsíci.
I na druhé sobotní představení ještě přehlídkové publikum zůstane ve Štramberku, a to kvůli dalšímu bratislavskému divadlu P.A.T. a inscenaci Cely. Toto představení jedné herečky je zajímavé především svým pojetím jako scénicko-výtvarný koncept. Tematicky vychází z komentářů, rozhovorů a především soukromých deníkových záznamů francouzské sochařky Louise Bourgeois. Představení v roce 2007 získalo zvláštní cenu poroty festivalu Nové drama 2007 za scénický koncept a ztvárnění hry.
Posledního slovenského hosta přivítá Kopřiva už zpět v Kopřivnici, a to na prostranství před sochou T.G.M. na náměstí. Tam Staré divadlo Karola Spišáka z Nitry odehraje plenérové představení nazvané Žena, Panboh, čertisko a sedm zakletých. Sice s jiným souborem, ale znovu se zde diváci potkají s osobitým inscenačním stylem a humorem Jakuba Nvoty. Ten si pro toto představení vypůjčil motivy a postavy z Prostonárodních pověstí slovenského pohádkáře Pavla Dobšinského. Hlavní hrdinkou hry je současná žena Kleopatra, která při hledání svého životního partnera prožije sérii hororových událostí. Ve veselé a místy až bujaré inscenaci se mísí realita se sny, což divadelníky osvobozuje a popouští uzdu jejich imaginaci.
Posledním kusem, který Jiří Cachnín pro letošní Kopřivu vybral, je Trash Story v podání ostravského divadla Silesia. Divadlo, které vzniklo teprve v roce 2009 a stále hledá domovskou scénu, za svou krátkou existenci zvládlo připravit celou řadu projektů a jeho dramaturgie se zaměřila na uvádění divadelních novinek ze zemí, jejichž hranice se nedaleko Ostravy stýkají. Také Trash Story se tomuto zaměření nevymyká. Jde o dílo mladé polské autorky Magdy Fertacz, jehož děj inscenátoři s jejím svolením přenesli do našeho pohraničního pásma nedaleko Opavy. Tam v domě po odsunutých Němcích žije rodina frustrovaná nejen nemožností sehnat slušnou práci, ale také návštěvami bývalých majitelů, odsunutých sudetských Němců a jejich potomků, kteří chtějí vidět místa, kde mají své rodové kořeny. Navíc se obyvatelům domu ve snech zjevuje mrtvá německá dívka, která má spoustu nepříjemných otázek ohledně naší poměrně nedávné historie. Původně Divadlo Silesia uvedlo Trash Story jako scénické čtení, ale díky velkému ohlasu a sugestivní atmosféře hry se ji herci brzy naučili zpaměti a v květnu minulého roku měla premiéru regulérní inscenace v ostravském klubu Atlantik.
Dobu, než budou spočítány výsledky diváckého hlasování a než se odborná porota ve složení Luděk Richter, Zdeněk Čecháček a Robert Waschka usnese, komu udělí skleněnou cenu za umělecký přínos a herecký výkon, zpříjemní divákům Kopřivy minikoncert Jiřího Martinů z dua Hluční sousedé.
David Macháček
