Petra Klosová
K o p ř i v n i c e - V olympijském bazénu jsme ji nakonec viděli jen krátce. Odchovankyně kopřivnického plaveckého klubu Petra Klosová vypadla v závodě na 100 m znak už v rozplavbě, v dané konkurenci byl ale postup do semifinále spíše z říše snů. O tom, jak se závodnice, která momentálně studuje a trénuje v USA, na olympiádu připravovala, o pocitech ze závodu i o atmosféře v Pekingu je následující rozhovor.
Plavecká příprava je bezpochyby tvrdá, o to víc asi ta olympijská. Jak se povedla vám?
Myslím, že vůbec celý ten rok před olympiádou byl odtrénován poctivě a tvrdě. Zvýšili jsme důraz na suchou přípravu, a to se odrazilo ve znaku a splněném limitu na OH. Konečná fáze přípravy na olympiádu se odehrávala doma, kdy jsem asi tři týdny trénovala s Vlasťou Pernou, tedy trenérem, který mě trénoval před mým odchodem do Ameriky. Pak jsem odjela do Singapuru, kde jsem byla pod dohledem mého současného trenéra ze školy Steva Collinse, který nás trénuje většinu roku. Celkově si myslím, že se to povedlo, jen jsem neměla ten pocit jako loni, když jsem si během „ladění“ před zimním ME udělala velký osobák na 100 m znak v krátkém bazéně.
Nakonec jste časem 1:03,36 min. zaostala kousek za osobním rekordem a skončila na 39. místě. Jak jste s výsledkem spokojená?
Musím se přiznat, že jsem očekávala mnohem lepší výkon. Už kvůli tomu, že člověk dře jako kůň a podřizuje tomu vše, mě mrzelo, že to nevyšlo lépe. Jinak je to můj druhý nejrychlejší čas na 100 m znak, takže bych měla být aspoň trošku spokojená. A to jsem, protože jsem si ten závod užila, co se týče pobytu v „the Cube“ a vůbec pobytu na olympiádě. Na druhé straně to bolí, vidět, jak se svět zlepšuje o vteřiny a já pořád relativně stojím na místě.
Asi jako většina českých plavců jste si na olympiádě chtěla vylepšit osobní rekord, ve vašem případě čas 1:02,98 min. Proč myslíte, že se to nepodařilo?
Tak samozřejmě chybu vidím hlavně u sebe. Však se také říká: každý strůjcem štěstí svého. Během závodu jsem udělala spoustu chyb, kterých bych se měla jako zkušený plavec vyvarovat. Nevyšla mi obrátka a dohmat taky mohl být lepší. Ale stalo se a už to nejde změnit, takže teď pracuji na finiši a obrátkách, aby se to neopakovalo v dalších závodech.
Neuvažovali jste s trenérem, že byste se pokusila splnit olympijské limity ve více disciplínách?
Těžko říci, zdali by bylo lepší, kdybych plavala i jiné disciplíny. Nějak jsem o tom osobně neuvažovala, pamatuji se však, že Vlasťa Perna mi něco takového navrhl, ale až těsně před mistrovstvím ČR. Bohužel na M ČR se hlásí disciplíny, které jsou zaplavány během roku, a já plavala pouze znak a krauly, které už byly obsazeny plavkyněmi rychlejšími než já.
Jak výsledek hodnotil váš současný trenér Collins a jak Vlastimír Perna?
Steve byl spokojený, i když si myslím, že věřil, že to dopadne lépe. V tu chvíli udělal to jediné, co mohl, snažil se být optimistou. Trénujeme tvrději, aby to příště bylo lepší. Asi to vyzní zvláštně, ale s Vlasťou jsem o tom nemluvila.
Co říkáte novému typu plavek, které jste údajně těsně před startem dostali. Měly podstatný vliv na to, že v Pekingu padlo tolik rekordů?
Je to boom v technologii. Nemám sice zkušenosti přímo s plavkami Speedo Laser, ale co jsem slyšela, plavci si je pochvalovali. Měli prý úplně lehký pocit ve vodě, jako kdyby létali, asi proto, že jedna z vlastností plavek je, že nadnášejí. Určitě největší vliv ale podle mě měly na mysl plavců. My jsme dostali plavky Arena, které se trochu lišily materiálem. Bohužel jsme je dostali později, než jsme měli. Vyzkoušela jsem je až dva dny před závodem jen na sucho a měla jsem skoro slzy v očích. Trvalo mi totiž kolem třiceti minut, než jsem se do nich vyloženě narvala.
Mohly mít na rekordech podíl i nějaké specifické podmínky v plavecké hale?
Voda byla skvělá, prostředí úžasné, atmosféra neměla obdoby. Ještě pořád mám husí kůži, když si na to vzpomenu. Myslím si, že toto mohlo ovlivnit ohromné zlepšení především čínských plavců, ale nejen jich.
Jak hodnotíte vystoupení českých plavců v Pekingu?
Myslím, že jsme jako tým plavali dobře. Překonaly se tam čtyři české rekordy a mnozí si udělali osobáčky. Jak už jsem zmínila, svět se posunul mílovými kroky dopředu, zatímco české plavání jde nahoru pozvolněji. Celkově to vypadá, že se nám vůbec nedařilo, ale já tento názor nesdílím. Všichni jsme v tu chvíli předvedli maximum, nikdo to neodfláknul. Už to, že jsme tam vůbec byli a plavali pod zkratkou CZE, má vysokou hodnotu.
Jaké výkony či závody byly pro vás v plavecké Kostce největším zážitkem?
Úplně největším zážitkem pro mě byla všechna představení Michaela Phelpse. Ne proto, že už je nějakou dobu star, ale proto, že v Pekingu předvedl, že není jen talentem, ale géniem ve svém oboru. Osm zlatých na olympijských hrách, to je neuvěřitelné. Bylo mu přáno, neboť měl i ohromné štěstí, když jen o setinu sekundy porazil na 100 motýl Srba Milorada Cadice. Michael Phelps byl vlastně ten, kvůli komu jsem se na plavání chodila každý půlden dívat. Jeho styly je prostě nádherné pozorovat.
Jana Feilhauerová
