V Kopřivnických novinách ze 14. května byl otištěn příspěvek Jana Matuly „Nevinně prolitá krev křičí ze země…“, který převážně obsahuje autorem předávané svědectví o okupaci (kterou sám neprožil). Byl zařazen do rubriky „historie“, kde dosud bývaly uveřejňovány příspěvky opírající se o fakta.
Ale porovnejme autorovy údaje se skutečností. Nejdříve se zmiňuje o partyzánech, kteří navštívili usedlost „Na Kútach“ v Drnholci, aby zde ze zabíjačky doplnili své zásoby. Při přestřelce smrtelně zraněný německý voják údajně přikývl na otázku, zda útočníci měli na sobě khaki uniformu. Z toho měli Němci usoudit, že šlo o západní spojenecké síly, a urychlili svůj ústup z našeho kraje.
Jenže kronikář zaznamenal, že tuto usedlost, dříve patřící Antonínu Jalůvkovi a za okupace přidělenou nenáviděnému Němci Fisselovi, partyzáni navštívili společně s ukrajinským učitelem Leonem Beličkou proto, aby Fissela potrestali za nelidské chování vůči Beličkovi a jeho sestřenici, kteří byli nuceni u něho pracovat. Poraněný voják uváděl, že jej postřelil německý voják. Němečtí vojáci tedy neopustili Drnholec předčasně z obavy před údajnými západními spojenci ve svém týlu. Jejich poslední oddíl odtud odešel až 4. května 1945.
A nyní k tomu hlavnímu. Poslední a dlouholetý drnholecký starosta František Veselka byl ze své funkce odvolán 16. 2. 1939, tedy po pěti měsících, kdy byl vystřídán Němcem Josefem Timmelem. Naproti tomu větřkovický starosta Antonín Busek zůstal ve funkci mnohem déle, až do roku 1943, kdy obec byla přičleněna ke Kopřivnici. Mnozí sedláci údajně k němu chovali nevraživost kvůli výši potravinových dodávek.
Podle autora se Antonín Busek musel po osvobození 9. května na výzvu Revolučního národního výboru ve Větřkovicích dostavit k vyšetřování na četnickou stanici v Kopřivnici. Údajně za tři dny bylo rodině sděleno, že spáchal sebevraždu. Tělo zesnulého bylo příbuzným údajně vydáno ze sklepa domu č. p. 679. Viděla je rovněž paní Matulová, zřejmě autorova babička, podle níž nemělo jít o sebevraždu. To všechno se autor údajně dověděl z vyprávění až mnohem později.
Ale, jak známo, lidská paměť nebývá vždy zcela spolehlivá. Pan Busek totiž zemřel až o dva týdny později. A jeho tělo nemohlo být vydáno z domu č. p. 679. Jednalo se o obytný dům postavený za okupace za kostelem, v němž kromě jiných nájemníků bydlel např. i známý lékař MUDr. Goštík.
Dále autor tvrdí, že zde došlo k vraždě vlastního rodáka. Samozvaní soudci z RNV si totiž pospíšili vyřídit si osobní účty se starostou, a to bez vědomí svého předsedy faráře Jana Spáčila. Tito pachatelé se velmi brzy prosadili jako oddaní členové komunistické strany do předních pozic. (Čtenářům se tak podle zásady „post hoc, ergo propter hoc“ podsouvá závěr, že je to důsledek jejich podílu na starostově vraždě.) A hned potom následuje pasáž o rudé totalitě horší než hnědá.
Autor zde jednoznačně obviňuje členy RNV z vraždy, navíc paušálně všechny, pouze s výjimkou pana faráře. Navíc bez jakýchkoli důkazů. Přitom členové RNV sami nikoho nesoudili, pouze údajně měli dát podnět k prošetření jednání starosty za okupace. Jestliže u někoho vzniklo podezření ze závadného chování za okupace, prošetřovala věc četnická stanice jako orgán, který poskytoval záruku objektivního a nestranného prošetření.
Větřkovice byly nábožensky založenou obcí, kde se – jako málokde – členové tvořícího se RNV koncem okupace tajně scházeli na faře a místní farář se stal nejen členem, ale dokonce předsedou RNV. Nikdo ze členů RNV nebyl samozvancem. První RNV se ustavil z důvěryhodných místních občanů, zde navíc za účasti zástupců Rudé armády. Členy dvanáctičlenného RNV byli kromě předsedy lékař, učitel, rolník, holič a sedm dělníků z Tatry. Své zástupce zde měli odbojáři a političtí vězňové. Také zde chybí jakýkoli konkrétní údaj, kdo z RNV byl členem KSČ a do jakých předních pozic se dostal. Paušálně jsou za komunisty označováni všichni, což je právě u tak nábožensky založeného obyvatelstva velmi překvapující. Ale otázka členství či nečlenství v KSČ je naprosto marginální, neboť není nejmenší důkaz o tom, že by se někdo z nich podílel na něčí vraždě. Pro posouzení příčiny úmrtí pana Buska, bezesporu politováníhodného, zůstávají směrodatné doklady z této doby. Je v některém z nich údaj o cizím zavinění na jeho úmrtí?
Pro úplnost ještě dodávám, že koncem května 1945 se v Drnholci, stejně jako všude jinde, konaly podle vládního nařízení č. 4/1945 Sb. volby do místního národního výboru. Zvoleno bylo šest členů dřívějšího RNV a šest členů nových. A tehdy pan farář pro vysoký věk funkci odmítl.
Na závěr budiž mi dovoleno parafrázovat znění osmého přikázání z desatera a doplnit je takto: „…a nevzneseš křivého obvinění proti bližnímu svému“! Tím by se totiž měli řídit všichni, kteří se pokoušejí psát o historii. A nejenom oni.
JUDr. Milan Chalupa
