Václav Neckář se svou kapelou Bacily koncertoval v kulturním domě. V Kopřivnici se objevil po víc jak třiceti letech, ale na pódiu sršel energií a dobrou náladou. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice - Šlágry jako Ša-la-la-la-la-la-lí, Stín katedrál, Chrám svatého Víta, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, Lékořice nebo Čaroděj dobroděj a mnohé další zazněly minulé úterý na kopřivnickém koncertu Václava Neckáře. Legenda tuzemské populární hudby se do Kopřivnice vrátila po víc jak třech desetiletích a publikum jeho vystoupení přijalo s nadšením. Populární zpěvák bavil publikum zpěvem i pódiovou show. Řadu písní si lidé zpívali spolu s kapelou a asi nikdo by nepoznal, jak těžký musel být Neckářův návrat na pódia poté, co jej ochromila mrtvice. V publiku byli nejen pamětníci nejslavnějších let Václava Neckáře, ale i lidé o generace mladší, které často oslovil až poměrně nedávno písní Půlnoční z filmu Alois Nebel. Otázkou na vánoční baladu, která se stala i skladbou roku 2011, začal také krátký rozhovor pro KN.

Když jste Půlnoční slyšel poprvé, cítil jste už tehdy, že to bude hit?

To se nedá nikdy říct dopředu. To je vždycky jen krásná náhoda.

Vám asi tato melancholická píseň přinesla hodně radosti. Jaký zážitek s ní na vás zapůsobil nejvíce?

No myslím, že to bude to, když jsem ji poprvé zpíval naživo před lidmi v Divadle Archa, kde bylo tisíc lidí a všichni zpívali, to mě opravdu strašně dojalo. Jsem hrozně rád, že jsem se potkal s Dušanem Neuwerthem a Jaromírem Švejdíkem. Kluci mi vybrali čtyři texty, které se mi líbily, a řekli jsme si, že bychom mohli natočit celou desku. Nakonec mi Dušan a Jaromír dali deset věcí, ze kterých pak vzniklo CD Dobrý časy.

Teď si vás s dovolením trošičku vyzkouším. Víte, jakou by mohla mít Půlnoční spojitost s Kopřivnicí?

No, Dušan je z Kopřivnice, možná to tady poprvé zpíval.

Slyšel jsem, že nemoc vám z hlavy vymazala texty písní, ale ne jejich melodie. Je to pravda?

Naštěstí melodie zůstaly, ale texty jsou všechny pryč, včetně lidových písniček nebo státní hymny, z toho si nepamatuji nic. Nevím, jestli si pamatuji úplně všechny melodie, které jsem zpíval, přece jen těch písniček bylo kolem pěti set, ale ty, které jsem zpíval často, tak jejich melodie si samozřejmě pamatuji.

Podle vašeho manažera jste si vzpomněl, že v Kopřivnici jste naposledy hrál, když zemřel Brežněv. Pamatujete si další podobné detaily? Neštve vás, že vám mrtvice vzala ze všeho, co máte v hlavě, právě ty texty?

Já si dokonce pamatuji, že jsme tady měli mít dvojkoncert. Vystoupili jsme odpoledne a večer už jsme nesměli. To, že jsem přišel o texty písniček, je samozřejmě mrzuté. Naštěstí některé věci si pamatuji i přesto, že by někteří kolegové byli možná raději, kdybych si je nepamatoval. (smích)

Podle jakého klíče jste vybírali písničky pro váš aktuální koncertní repertoár?

Vybírali jsme podle toho, co jsem schopen se ještě naučit, a samozřejmě i tak, aby to bylo zajímavé pro lidi. Syn Vašík mi se Zdeňkem Rytířem udělali čtecí zařízení. Takže můžu zpívat taky některé dlouhé balady, i když bez čtečky bych je asi nezvládl.

Jak vnímáte své poslední album Dobrý časy v kontextu ostatních vašich desek. Máte k němu nějaký speciální vztah?

Nevím, jestli je to přímo speciální vztah, ale některé písničky z té desky, jako třeba Tajemství nebo Hledal jsem tě, pane, se mi moc líbí.

David Macháček