Jiří ’Big Boss’ Valter sám o sobě říká, že je v důchodu a metal neposlouchá, přesto je on a jeho dvě desetiletí fungující kapela Root doslova kultem pro celou řadu vyznavačů tohoto hudebního žánru.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
K o p ř i v n i c e - Na Raising Hell Festu v Noře byli hlavními hvězdami a své fanoušky patřičně napínali. Není divu, brněnská kapela Root hraje dvě desítky let a právem jí náleží nálepka kultovní smečky, která sbírá obdiv příznivců metalu nejen u nás, ale také v celé Evropě. Pár vět o muzice kapely řekl nejen frontman Jiří Valter, přezdívaný Big Boss, ale také kytarista Igor Hubík, který patří ke služebně starším členům personálně přeobsazené a omlazené kapely.
Root letos oslavují dvacet let fungování, to je na kapelu už slušný věk. Jak se za tu dobu metal a metalová scéna proměnily?
Big Boss: Já vůbec nevím. Já totiž metal neposlouchám a vůbec mě ani nezajímá, kam to šlo nebo nešlo. Z metalu poslouchám tak maximálně Slayer. Pouštím si spíš starší věci, sedmdesátá léta, všechno z té doby. Metal, to opravdu není moje.
Není to zvláštní, že člověk, který metal dělá a je v tom i dost úspěšný, ten žánr neposlouchá?
Big Boss: Možná je to právě proto. Já opravdu nevím, proč to tak je, ale ostatní kluci v kapele se v metalu orientují skvěle. Třeba Igor, ten poslouchá všechno.
Igor: Metal se určitě vyvinul, především po stránce zvuku je jiný a pestřejší. Je v něm daleko víc vícestrunných kytar, rozhodně není stejný.
Sdílíte pocit, že po určitém útlumu se metal vrací spět do módy?
Igor: Já poslouchám metal od svých patnácti let, takže mě to nějak nezasáhlo.
Big Boss: Musím se přiznat, že to nevím. My jsme uvnitř té scény, hráli jsme vždycky, lidi na nás chodili, nic takového jsem nezaznamenal. Ale je pravda, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel
Jste asi jedna z mála tuzemských metalových kapel, která s železnou pravidelností koncertuje taky za hranicemi. Jak vypadá metalová scéna v jiných zemích?
Big Boss: Je to všude podobné. Koncert je stejný jako u nás. Jen mezi skladbami se musí mluvit anglicky. To je asi jediný rozdíl.
Igor: Rozdíl je v publiku, to se liší stát od státu, a dokonce koncert od koncertu. Němci jsou chladní, i když ani to neplatí všude, a naopak nejsvižnější a nejšílenější fans jsou v Dánsku, Anglii a v severských zemích.
Hrajete i v těchto zemích své české skladby nebo existují dvě jazykové verze?
Big Boss: Ne, nemáme dvě verze textu, ale naši fanoušci znají velmi dobře naše české skladby a vysloveně je vyžadují a zpívají na koncertech s námi. Mají sice trochu odlišnou fonetiku, ale to je neodrazuje. Česky je jen naše první deska, zbytek hrajeme v angličtině. Venku pochopitelně čeština nikoho nezajímá. To, že hrajeme ty songy z první desky, je dáno tím, že už je to kult, a to lidi chtějí, ale že bychom teď natočili novou desku v češtině a dali to ven, tak to je pochopitelně nemyslitelné.
Jak vy jste zevnitř vnímali svou proměnu ze začínající kapely v kultovní metalovou partu?
Igor: Vlastně to přišlo najednou a bez přípravy. Když jsme poprvé vyjeli ven, tak jsme vůbec netušili, že nás tam lidi znají a tu naši produkci berou. Na severu jsou do dneška velmi populární vinyly a někdo je tam vozil a asi i díky tomu jsme se tam dobře zapsali.
Big Boss: Třeba Hell Symphony je tam velmi populární. Stan, Belzebub a podobné názvy skladeb, které jsou všechny pojmenované podle pekelných bytostí, lidi berou. Říká se, že třetí deska rozhoduje, a v našem případě to asi opravdu platí, protože právě třetí album udělalo průlom u nás i venku. Zajímavé je, že máme osm desek a osm táborů fans. Každý z nich považuje za nejlepší jinou naši desku. To je velmi dobré pro kapelu. Když fanoušci zbožňují jednu desku a o ostatních tvrdí, že jsou to sračky, je to chyba.
Myslíte si, že určité sepětí nebo spojování kapely a její muziky se satanismem má také vliv na vaši popularitu?
Big Boss: Zajisté. Jsou lidé, které to fascinuje a vyhledávají to.
Igor: Další věc, která nám hodně pomohla, je internet, díky kterému se naše muzika dostala k dalším lidem, a máme velmi dobré ohlasy z různých diskuzních fór. Díky internetu je prostě snazší nás objevit.
Jak důležitá je pro vás pódiová prezentace vaší muziky?
Big Boss: To je velmi důležité, možná dokonce nejdůležitější. Bez toho se kapela nemůže obejít. Když budou na pódiu stát čtyři prkna, tak to nikoho nezajímá a dneska už vůbec ne. Lidi si zaplatí, a za to chtějí nejen slyšet, ale také vidět. Na druhé straně je naše pozice dneska už trochu jiná. Kdybychom tam dneska přišli a ani se nehnuli, tak se nic neděje, už máme jméno a klidně bychom z toho mohli udělat image a fans by to brali.
Změnila se vaše ’show’ v průběhu existence kapely, a nebo je konstantní?
Big Boss: Je to kontinuální od začátku, akorát já už se míň hýbu, protože jsem v důchodu, kdybych se pohnul nějak rychleji, tak bych z toho jeviště taky nemusel odejít. (smích)
David Macháček
