K o p ř i v n i c e - Další velké jméno do seznamu osobností, které své myšlenky prezentovaly na zdejším masarykovském fóru, si v pondělí připsali jeho organizátoři. Nováčkem zaběhnuté akce byla letos Jaroslava Moserová. Známá lékařka, vědkyně a překladatelka se již od devadesátých let pohybuje také v politice. Byla členkou České národní rady, velvyslankyní v Austrálii a na Novém Zélandu, působila v Unescu, zasedala v Senátu. Na svých internetových stránkách Moserová píše: „Věřím v lidi a nerada se bojím. Strachu se však ztěží mohu vyhnout ve světě, ve kterém se ztrácejí skutečné hodnoty, ušlechtilost a osvícenost. Věřím však, že se ztrácejí jen zdánlivě, zastíněny hladem po moci a hmotných statcích.“ Podobné obavy vyjádřila také v rozhovoru vedeném krátce před zahájením devátého ročníku setkání nad myšlenkami TGM.



Jste hostem této akce poprvé, čím vás oslovila, že jste byla ochotna přijet?



Přijela jsem, protože si myslím, že Masarykovy myšlenky, jeho uvažování a hlavně jeho etické zásady je třeba stále připomínat, neboť v naší společnosti chybí.



Věděla jste dopředu něco o této akci? Víte, co vás čeká?



Moc jsem toho nevěděla. Slyšela jsem, že má velmi dobrou tradici, že už to tady běží devět let a od účastníků jsem slyšela, že je vždycky vynikající. Takže pověst, která ji předchází, je skvělá.



Letošním tématem je Člověk v ohrožení, jaká byla vaše reakce, když jste ho slyšela poprvé?



Téma, přiznám se, trošku budí moje rozpaky, protože já ráda hovořím o tom, jak se pokřivilo myšlení našich lidí. To je takové moje téma a nejsem si zcela jistá, zda to lze považovat za ohrožení, i když se domnívám, že ano. Přitom se nedomnívám, že by náš národ byl ohrožen. Jsem si tím dokonce docela jistá, že není ohrožen.



Záměrem organizátorů je, aby téma bylo vždy do jisté míry obecné a každý z hostů k němu mohl přistoupit z jiného úhlu. Vy jste lékařka a také politička, ze kterého zorného úhlu se budete na ohrožení člověka dívat?



Můj pohled bude globální. Já nemám strach o nás a naši republiku, i když mně ledasco zlobí. Stále říkám, že nám chybí míra mravnosti, která by sem patřila. Mně dělá starost svět, jiné jeho části, a to starosti nemalé. Je příliš mnoho nenávisti a nesnášenlivosti ve světě. Příliš velká část světa nemá přístup ke vzdělání. Neubráním se a musím se na to dívat takto.



Máte nějakou svou osobní vizi toho, jak by se problém dal řešit? Jak by se člověk mohl vymanit z ohrožení, o kterém mluvíte?



Když jsem na různých světových setkáních, tak všichni zástupci všech zemí se shodují na tom, že jediný nástroj, kterým lze dosáhnout nápravy v jakékoliv oblasti lidského života, je vzdělávání a výchova. Samozřejmě, že obrovský vliv na chování a náladu lidí mají sdělovací prostředky a bohužel, většinou nikoliv pozitivní.


David Macháček