Jan Sýkora

Pro Pěvecké sdružení Kopřivnice je bezesporu nejzasloužilejším a nejvzpomínanějším třetí z dirigentů Pěveckého sdružení Kopřivnice Jan Sýkora. Narodil se 7. 10. 1905 ve Staré Bělé u Ostravy. V Kopřivnici zakotvil, když se oženil s Emilií Hanzelkovou, dcerou zdejšího obchodníka. Její otec byl znám svou velkou vášní pro sběratelství, patriotstvím pro svou zemi a později též založil v Kopřivnici Lašské muzeum. Jan Sýkora pak spolu se svým tchánem všemožně napomáhá k rozšiřování krajových a kopřivnických písní. V pěveckém sdružení rozšiřuje řady pomocných dirigentů, když po Janu Uhlířovi přebírá žezlo dirigování zdejší učitel Ladislav Buček.



V dobách německé okupace, kdy činnost českých spolků je zakázána, organizuje Sýkora tajné schůzky sboru v pekárně U Krestů, aby ihned po osvobození mohlo pěvecké sdružení vystoupit na shromážděních se slavnostními vlasteneckými sbory. Po válce je pěvecký spolek rozšířen založením ženského sboru, proto pěvecké sdružení později vystupuje i jako sbor smíšený. V roce 1951 ze sboru odchází L. Buček a vlivem „poúnorových“ událostí přestává Pěvecké sdružení Kopřivnice fungovat jako samostatný spolek a začleňuje se do zde vzniklého Závodního klubu ROH Tatra. To již zase jsou sbory našich českých buditelů zakazovány a sbor je uvádí pouze tajně a mimo dosah zdejších politických kritiků. Přestože mezi členy je rozladěnost, mnozí končí docházku, Jan Sýkora navazuje kontakt se všemi soubory v okrese, včetně dětských a vyvíjejí úsilí k zachování činnosti pěveckých sborů. Pěvecké sdružení Kopřivnice často spolupracuje a zpívá i se sólisty SD v Ostravě a vzájemně si dodávají síly a odvahy k další činnosti. Jan Sýkora se stává osobním přítelem mnoha umělců, všech známých a dosažitelných hudebních skladatelů a dirigentů na Moravě i v Čechách. Je poradcem veškerého kulturního dění v okolí, je však hromosvodem při politických kritikách a prověrkách.



S podporou přátel však překonává problémy a nenechává se znechutit. Pomáhá mladým i v dechovém orchestru radou, při nácviku divadel, operet, na velkých festivalech diriguje i spojená velká tělesa, vítá hosty umělce při koncertech vážné hudby a všude je mezi lidem vážený. Je členem Unie českých pěveckých sborů. Mladé sestry Jiřinu a Evu Bajerovy a varhaníka Pavla Altrichtera přiměje k práci ve sboru a zasvěcuje je do tajů dirigování. Nezná odpočinku. Při práci pro sbor umírá večer 18. 3. 1983. Vychoval si své nástupce a ve zpěvácích i občanech města zanechal mnoho trvalých vzpomínek.



Josef Kostelník