Jak vznikal místní národní výbor




Letošní 60. výročí vítězství nad fašismem je vhodnou příležitostí vzpomenout nejen konce okupace, ale i některých skutečností, které mu předcházely.



Naše osvobození nepřišlo samo o sobě, bylo draze zaplaceno miliony obětí, především ze Sovětského svazu a Polska. Během 2. světové války zahynulo na 360 000 našich občanů. Mnoho vlastenců bojovalo proti okupantům nejen v zahraničním, ale také v domácím odboji. V prvních letech okupace nejrozsáhlejší odbojovou organizaci představovala Obrana národa, považovaná Němci za nejnebezpečnější ze všech. Vytvořila se rovněž v novojičínském okrese. Bohužel byla brzy gestapem odhalena, mnoho jejích členů zatčeno a odsouzeno; dosti časté bývaly i tresty smrti.



Také v Kopřivnici vznikla místní skupina této organizace. Založil ji a vedl můj otec ing. Karel Chalupa, dřívější tajemník tehdejšího městyse. V listopadu 1940 byl zatčen a pro přípravu k velezradě odsouzen na tři léta káznice.



Když byl koncem ledna 1944 propuštěn na svobodu a umístěn jako pomocný dělník do Tatry, pokračoval společně s členy vedení místní skupiny - Františkem Veřmiřovským, Karlem Martináskem, Hugo Schilderem, Robertem Klosem a Josefem Raškou ve své ilegální činnosti. Vedení doplnil o ppor. v záloze Otakara Kubíka, který se místo Augustina Mužného, umučeného v koncentračním táboře v Osvětimi, stal vedoucím vojenské jednotky, a dále o Karla Krause, pozdějšího ředitele Tatry a Karla Tomáška.



Za velitele čet byli vedle dřívějších Josefa Wojčíka a Otmara Martináska nově určeni František Knebel a Viktor Jalůvka. Protože skupina neměla zbraně, nemohla pomýšlet na ozbrojené akce, ale zaměřila se především na opatření nezbytná ve dnech osvobození a v nejbližší následující době.





Ilegální národní výbor




V říjnu roku 1944 se členové skupiny rozhodli přeměnit ji v souladu s pokyny londýnské vlády na ilegální místní národní výbor. Přestože měl devět členů, někde se chybně psalo o výboru pětičlenném (Eduard Svoboda v seriálu ‘Cestou vítězství 1938 - 1945’ v závodním časopise Tatrovák z 23. května 1980) nebo osmičlenném, respektive o jeho ustavení až v únoru 1945 (sborník Cestou bojů k vítězství str. 240). Tento nesprávný časový údaj byl pak převzat i v některých dalších publikacích (např. ‘Kopřivnice, město automobilů’ str. 12).



Po letech vzpomínal na tajné schůzky výboru Karel Kraus: „Příchod na schůzi byl pro mne vždy velkým vzrušením a obavou, zda jsem nebyl někým pozorován anebo zda celá naše schůzka není někým prozrazena a Němci sledována. Vždy jsem s uspokojením usínal, že nedošlo k nemilému překvapení, neboť v této době Němci považovali organizování ilegálních národních výborů za jednu z nejpřísněji trestaných protistátních činností. Teprve s odstupem tak dlouhé doby si člověk uvědomuje, jak velkému nebezpečí se vydával.“



Jak uváděl ve svých vzpomínkách ing. Chalupa, pro výbor začalo období intensivní práce. „Bylo třeba splnit mnoho úkolů, abychom na změnu společenského řádu a naše osvobození byli řádně připraveni.“ Šlo o opatření týkající se především zabezpečení pořádku a bezpečnosti, zásobování a zajištění Němců - fašistů a jejich majetku.









Výbor vyhotovil seznamy Němců, hlavně na vedoucích hospodářských a politických místech, kteří měli být internováni. Upřesnil výběr občanů - vojáků do vojenských útvarů pro jednotlivé části obce a určil jim speciální úkoly. Projednával podrobnosti převzetí obecního úřadu a doplnění místního národního výboru po osvobození, dále převzetí závodů, škol a dalších úřadů. Zvýšenou pozornost věnoval závodu Tatra, zajištění jeho ochrany a budoucímu personálnímu obsazení. Za ředitele doporučil ing. Emanuela Červinku a za jeho zástupce ing. Jindřicha Pergla. Závod měly střežit hlídky z čety Františka Knebla společně s českými továrními hasiči a ostatním četám byly stanoveny další části obce.



Konečně nadešel dlouho očekávaný den. Ráno dne 6. května 1945 vstoupila Rudá armáda do Kopřivnice. Měli jsme štěstí, válečné střetnutí se nám vyhnulo.



Ilegální národní výbor se ihned dal do práce. Jeho členové se sešli v budově obecního úřadu. Většinu úředních spisů, různé mapy a plány, archiv a cennější zařízení Němci odvezli. Pokladní knihy sice zůstaly, ale pokladna byla prázdná.



„Převzali jsme správu městyse a v budově jsme si vytvořili svůj hlavní stan,“ popisoval ing. Chalupa počátek činnosti národního výboru v osvobozené vlasti a pokračoval: „Spojkami jsme udržovali spojení se všemi místy Kopřivnice. Naše čety mimo závod Ringhoffer - Tatra obsadily nádraží a poštu, jejíž telefonní centrálu ještě před odchodem Němci zničili, a hlídkovaly na důležitějších místech. Po odchodu německých vojsk nastalo zajišťování Němců. Mnozí byli zabezpečeni v nynější průmyslové škole (dnešní škola sv. Zdislavy na ulici Štefánikově) a ženy v tovární budově za závodními činžáky směrem k Závišicím. Současně byl zajišťován německý majetek.



Ihned zrána byli vysláni do závodu Ringhoffer - Tatra Hugo Schilder a Karel Kraus



k jednání se zástupcem vojenské správy mjr. Fedorovem o určení ředitele závodu. Návrh revolučního národního výboru (podle dřívějšího jednání), aby ředitelem závodu byl ing. Červinka, byl mjr. Fedorovem přijat.“



Přímý účastník tohoto jednání Karel Kraus pak potvrzoval, že „bylo skutečně rozhodující stanovisko národního výboru v tom, že jsme prosadili jmenování ing. Červinky ředitelem závodu jako jediného kandidáta na tuto funkci. Tímto aktem byly ukončeny další spory a ing. Červinka se ujal řízení závodu.“



Gardový major ing. A. Fedorov tehdy současně předal závod do rukou českých pracujících - s výjimkou letecké haly, která byla uvolněna až 8. července 1945.





Revoluční národní výbor




Ještě 6. května v sedmnáct hodin se sešli k prvnímu zasedání v osvobozené vlasti členové ilegálního národního výboru a další pozvaní občané podle předchozí dohody - František Palička, Josef Wojčík, Otmar Martinásek (všichni z otcovy organizace) a dále Bohuslav Jalůvka, Josef Fojtík a Adolf Galia a vytvořili patnáctičlenný revoluční národní výbor. Otmara Martináska záhy nahradil Miroslav Lacina.



Na tomto zasedání bylo zvoleno i předsednictvo revolučního národního výboru ve složení: předseda ing. Karel Chalupa, první místopředseda František Veřmiřovský, druhý Hugo Schilder a třetí Karel Tomášek; zapisovatelem se stal Karel Kraus. Do týdne byly postupně zřizovány referáty. Referentem pro průmysl a živnosti se stal ing. Chalupa, sociálním František Veřmiřovský, bytovým Hugo Schilder, policejním Karel Tomášek, zásobovacím Karel Kraus, pro zabavený majetek Karel Martinásek, finančním Alois Fojtík, školským Adolf Galia, zemědělským Josef Raška, stavebním Otakar Kubík a správcem obecního majetku František Palička.



Jak napsal Eduard Svoboda ve svém příspěvku ve sborníku K dějinám Tatry Kopřivnice III, „důležitou úlohu v prvních hodinách po osvobození sehrála pětičlenná bezpečnostní skupina v čele s Viktorem Jalůvkou, řízená národním výborem, která obsadila četnickou stanici v nynější budově průmyslové školy. V neděli 6. května zorganizovala bezpečnostní skupina desetičlennou národní stráž. Tím byly vytvořeny podmínky k tomu, aby během 48 hodin byli zajištěni a internováni do objektu dnešní průmyslovky a přilehlých prostor garáží dopravy Němci a kolaboranti bydlící v Kopřivnici.“



Jaké byly následující dny po osvobození? „Pro členy revolučního národního výboru a pro mnohé další občany nastaly dny vyčerpávající a únavné práce,“ pokračoval ing. Chalupa ve svých vzpomínkách na tuto dobu. „Vzpomínám zejména prvních čtrnáct dnů.



Z domu jsem vycházel brzy zrána a vracel se pozdě večer. Neznal, co je to jídlo a odpočinek. Občané mě po celý den doslova obléhali. Bylo třeba řešit tolik záležitostí a úkolů, které nám okupanti zanechali. Uklidňoval jsem občany a kde mohl, pomáhal. Obětavě plnili své funkce též i ostatní čle-nové revolučního národního výboru a mnoho dalších občanů konalo svědomitě své povinnosti a čestně obstálo ve své první úloze strážců společenského majetku a udržovatelů veřejného pořádku a bezpečnosti.“



Dne 9. května odpoledne se v Kopřivnici konal manifestační ‘průvod osvobození a vítězství’ s táborem lidu na náměstí, jehož se zúčastnili i občané z okolních obcí. K přítomným nejdříve promluvil ing. Chalupa. Vzpomněl okupace jako jednoho z nejtemnějších období našich dějin a jejích obětí. Zdůraznil, že „náš nový stát bude státem národním, státem Čechů a Slováků. Musíme se vypořádat s Němci, kteří se ukázali v této nejtěžší době našich dějin, až na nepatrné výjimky, jako úhlavní nepřátelé naší republiky a našeho národa, ale též se zrádci, udavači a přisluhovači z našeho vlastního národa...“ Potom se věnoval očekávaným změnám v našem životě politickém, hospodářském a sociálním. Hovořil o novém spravedlivém demokratickém společenském zřízení, o zavedení demokracie také do hospodářského života. V závěru přislíbil, že „na přechodnou dobu zřízený národní výbor se vynasnaží, aby přechod z těchto mimořádných poměrů do poměrů normálních se udál pokud možno bez velikých obtíží. Přejímá postupně veškerou místní správu a řízení všech místních záležitostí ve všech úsecích společenského života.“ Potom vystoupili se svými projevy Karel Kraus a za KSČ Oldřich Procházka.



Život se postupně začal konsolidovat. Z vězení se vraceli političtí vězňové, např. Antonín Kraus, vyhlédnutý za předsedu závodní rady, Václav Bartas, který na podzim roku 1939 přivezl z Ostravy zbraně pro místní skupinu Obrany národa, Michal Polinek, Alois Jalůvka a další. Zemědělci se opět ujali hospodaření na svých usedlostech, odkud je vyhnali Němci. Do služeb národního výboru se z Protektorátu vrátili bývalí zaměstnanci obecního úřadu, nastoupili i noví. Václav Říčař se svými spolupracovníky zajistil obnovení činnosti poštovního úřadu. Vraceli se i učitelé - dne 22. května bylo zahájeno vyučování na školách.



Ve středu pozornosti národního výboru bylo zajištění zásobování. Zásobovací referent Karel Kraus o tom později napsal: „Na tuto funkci jsem se připravoval již v době ilegální činnosti, a proto také představy o práci na tomto úseku nabývaly rychle konkrétní formy, nedošlo k žádnému vážnějšímu ohrožení zásobování našich obchodů, po provedené inventuře ve všech obchodech a zabezpečení kontaktů s potravinářskými sklady a jatkami v Ostravě. Nejdříve jsme vydávali potravinové lístky tištěné v závodě Tatra a teprve později jsem je přebíral z národního výboru ve Frenštátě pod Radhoštěm.“



Mezi nové neodkladné úkoly patřilo především zabezpečování majetku po Němcích, rozhodování o něm a přidělování bytů potřebným občanům. Tyto nesmírně náročné úkoly plnil referent pro zabavený majetek Karel Martinásek se svými spolupracovníky. Cennější věci, nábytek a šatstvo byly uskladněny v sálech místních hostinců. Drobnější předměty se prodávaly, nábytek prozatím jen propůjčoval.



Je pochopitelné, že za tehdejší situace, plné emocí, se vyskytly i určité negativní jevy. Někteří obyvatelé využívali situace a neoprávněně se obohacovali z bytů po Němcích. Také chování jiných vůči zajištěným Němcům nebylo vždy zcela vhodné. Všem těmto nepěkným jevům se přes snahu národního výboru nedalo zabránit.



Podobné výstřelky, k nimž tehdy v naší republice docházelo, bývaly v posledních letech často zveličovány. Naštěstí, jak se zdá, tato módní vlna již uplynula. V zájmu historické pravdy je třeba všechny tehdejší události hodnotit v rámci celkové situace, a nikoliv výhradně jen z dnešních hledisek. Nelze tyto excesy a výjimky zveličovat a přitom zapomínat na všechny ty hrůzy a oběti okupace a války, vyvolané Německem, jichž ani v Kopřivnici nebylo nijak málo. Připomeňme si jen obětí okupace z řad tatrováků na pamětní desce ve vstupní hale dřívější ředitelské budovy a kopřivnických občanů na pomníku padlých. Jenom z otcovy odbojové skupiny zahynuli tři - jeho bratr Leopold, Augustin Mužný a Josef Pikulík.



S vývojem v obci úzce souvisela i situace v Tatře. Ustavila se závodní rada, jejímž předsedou se stal Antonín Kraus a místopředsedou Bohuslav Jalůvka. Při závodní radě vznikla vyšetřující komise v čele s předsedou Hynkem Mikuškem. Měla za úkol vyřešit případy zaměstnanců, kteří se provinili proti národní cti nebo aktivně podporovali okupanty. Částečný provoz závodu byl zahájen 14. května.



Dne 25. května se uskutečnil ‘velký projev na oslavu osvobození republiky’. Šlo o celozávodní schůzi všech zaměstnanců, po níž se oficiálně zahájila činnost závodu.



Revoluční národní výbor představoval jen určitý přechodný stav. V souladu s novými právními předpisy se měly uskutečnit volby zástupců občanů do národních výborů tak, aby v nich byly zastoupeny všechny čtyři tehdejší politické strany, tj. KSČ, sociálně demokratická, národně socialistická a lidová. V hlediscích pro jejich výběr se stanovilo: „Národní výbory tvoří nejlepší představitelé lidu, kteří se osvědčili



v boji proti vetřelcům a zrádcům a svými činy dokázali a dokazují skutečné vlastenecké cítění a demokratické přesvědčení.“



Na první mimořádné veřejné schůzi národního výboru konané 30. května v sále sokolovny se občané seznámili s novými kandidáty a rovněž s prací revolučního národního výboru.









Abychom mohli lépe pochopit tehdejší situaci, připomeňme si alespoň stručně obsah vystoupení ing. Chalupy. Představuje nejúplnější bilanci činnosti revolučního národního výboru a problémů, které se tehdy musely neodkladně řešit.



Na počátku se zabýval obdobím okupace, jejími oběťmi a odbojovou činností své skupiny. Za prvořadý úkol označil zajištění bezpečnosti a veškerých nepřátel státu. Jejich vina bude spravedlivě posouzena a viníci po zásluze potrestáni. Dotkl se též uvažovaného odsunu Němců a uvedl, že v nové republice chceme zůstat sami, bez obav z dalšího možného nebezpečí hrozícího z jejich strany. (Myšlenka na odsun vznikla, jak známo, již brzy po okupaci v nekomunistickém domácím odboji. Její uskutečnění okupanti zavinili sami svým stupňovaným terorem.) Jednu strážní četu vyslal národní výbor k zajištění pořádku v tehdy německých Sedlnicích, pomáhal tam organizovat místní samosprávu a zajišťoval pomoc při polních pracích. Za nejdůležitější problém dneška bylo označeno zásobování. (O něm podrobněji referoval Karel Kraus.) S ním úzce souvisely doprava a spoje. Pošta začala pracovat, telefonní síť se rozšiřovala, doprava rozjížděla. Pociťoval se však naprostý nedostatek motorových vozidel.



Velmi obtížné bylo řešení bytové otázky. Žádosti o byty rostly do stovek, občané byli netrpěliví. Národní výbor si proto vyhradil dispozici veškerými volnými byty. Věci zabavené v bytech opuštěných Němci se třídily a sepisovaly, drobnější prodávaly. Nábytek se prozatím dával do úschovy poškozeným, s konečnou platností jej měla rozdělit ustanovená komise.



Národní výbor se musel vypořádávat i s problematikou dětí, které navštěvovaly německé školy. Doporučil, aby do škol byly přijímány všechny děti mající alespoň jednoho

z rodičů české národnosti. Značnou část referátu ing. Chalupa věnoval závodům Tatra. Vyjádřil zvýšený zájem občanů Kopřivnice na rozvoji závodů. Vznesl požadavek, aby Tatra byla v koncernu jako jeho největší podnik spravedlivě zastoupena. Kritizoval postup zástupců pražského podniku, kteří si dali odsouhlasit vedoucí místa. Pro ostatní podniky, budovy a majetek nepřátelských osob se počítalo se zřízením národních správ. Potom se zabýval činností obecního úřadu. Prozatím převládala agenda spojená se současnými mimořádnými událostmi. Jak se život postupně dostává do normálních kolejí, zavádí se i běžná samosprávní agenda.



Tím skončila první fáze činnosti národního výboru, úzce spjata s jeho činností podzemní.



Na druhé mimořádné veřejné schůzi dne 8. června občané zvolili nový třicetičlenný místní národní výbor. Politické strany měly po šesti členech, zbývajících šest zastupovalo další organizace - Svaz osvobozených politických vězňů, Svaz národního odboje a Svaz české mládeže. Následujícího dne se rozhodlo o obsazení jednotlivých funkcí a referátů. Předsedou zůstal ing. Karel Chalupa (za Svaz osvobozených politických vězňů), prvním místopředsedou se stal Bedřich Tichavský (KSČ), druhým František Veřmiřovský (soc. dem.), třetím Miroslav Klos (lid.) a čtvrtým Hugo Schilder (nár. soc.).





Zhodnocení činnosti




Jak byla s odstupem doby později hodnocena činnost ilegálního a revolučního národního výboru?



V Pamětní knize obce velmi příznivě: „Bylo vykonáno mnoho nebezpečné práce před slídícími zraky místních Němců, kdy sebemenší prozrazení znamenalo jistou smrt. Přinesla však obci nesmírný užitek, přestože vojenská složka se otevřeného boje proti Němcům nezúčastnila. (Nebylo zbraní.) Národní výbor, touto odbojovou činností velmi obezřetně ustavený ze zástupců všech složek obyvatelstva, převzal ihned v den osvobození správu obce a zavedl alespoň částečně právní pořádek. Zabránil chaosu, velkým hmotným škodám a poruchám v zásobování obyvatelstva.“



Podle publikace ‘Kopřivnice, město automobilů’ o stabilitě a dobrém základu prvého místního národního výboru jako představitele revoluční vůle lidu svědčila skutečnost, že velmi vzrušenou a chaotickou dobu prošel bez větších změn. Jeho nejdůležitější starostí v prvních dobách byla péče o uspokojivé zásobování. Vedle běžných denních úkolů se nový orgán lidové správy potýkal se zajišťováním bezpečnosti a majetku zanechaného Němci, odstraňoval nejhrubší škody a pomáhal uvádět do chodu nezbytná zařízení.



A Eduard Svoboda v závěrečné části svého seriálu ‘Cestou vítězství 1938 - 1945’



v časopisu Tatrovák z 23. května 1980 napsal: „Nástup administrativní správy v obci Kopřivnice byl velmi pohotový přesto, že byla neděle. Revoluční národní výbor v čele s ing. K. Chalupou a dalšími členy úřadoval bezprostředně po příchodu Rudé armády již v dopoledních hodinách 6. května 1945... Tady se ukázaly výsledky pohotovosti dlouhodobých příprav ilegálního odboje v Kopřivnici jak po stránce správní, tak i kádrového obsazení po odchodu Němců z naší obce. Přitom si musíme uvědomit, že zde nastaly odpovědné náročné úkoly pro každého veřejného pracovníka od nejnižšího stupně, až po předsedu a od každého občana ochota a ukázněnost. Největší problémy byly v zásobování a v zajištění bezpečnosti v Kopřivnici.“



Z toho všeho vyplývá, že ilegálnímu národnímu výboru se podařilo správně určit nejzávažnější problémy osvobozené Kopřivnice a zaměřit se na jejich úspěšné řešení, což se projevilo v kladných stránkách života v Kopřivnici v nejbližší době po osvobození. Právě výsledky práce revolučního národního výboru a rovněž prvních měsíců následně zvoleného místního národního výboru představují vyústění mnohaleté činnosti této odbojové skupiny.


JUDr. Milan Chalupa