Kopřivnice (jfk) – Jak sám přiznává, první rok u extraligového týmu mužů byl pro něj především velkou školou. Na jeho konci si ale trenér Ivo Vávra mohl gratulovat. Pro Kopřivnici se mu podařilo zachovat házenkářskou extraligu.

„Jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo,“ říká, a má tím na mysli především fakt, že Kopřivnici se podařilo soutěž udržet po herní stránce, a ne až po rozhodnutí exekutivy, která nakonec plánované snížení počtu účastníků na deset neodsouhlasila. V příštím roce tedy bude nejvyšší českou házenkářskou soutěž hrát dvanáct mužstev, včetně letos posledního Přerova a v baráži neúspěšného Zlína.

Jak sezonu hodnotíte?

Do sezony se šlo s jediným cílem, udržet extraligu, což se nakonec povedlo. Do mužstva se podařilo zapracovat mladé hráče, takže je určitě na čem stavět.

Čekal jste, že záchrana bude tak náročná?

Je pravda, že po letní přípravě a turnaji Tatry, který jsme vyhráli, to byla celkem euforie. Navíc jsme hned zkraje získali čtyři body, takže to vypadalo, že to bude jednodušší. Ukázalo se ale, že los je ošidný. Čekání na další body bylo dlouhé a stresující, hlavně pro mladé hráče, kteří to psychicky špatně snášeli.

Kde s odstupem času vidíte hlavní příčiny takového vývoje sezony?

Už tři roky se kádr omlazuje a z toho vyplývají nedostatky. Hráči jsou nevyhraní a musí na sobě pořád pracovat. Byli jsme schopni odehrát dobrá utkání, ale závěry nám často utekly. Byly tam znát obrovské výkyvy ve hře, zkrátka jsme nevydrželi hrát šedesát minut soustředěnou házenou.

Jistou změnu k lepšímu přineslo lednové posílení týmu, je to tak?

Chtěli jsme hrát progresivní házenou, což se nám nedařilo. Příchodem Marka Teštíka na post pivota začal mnohem lépe pracovat obranný blok. Nasazením Dana Prepsla se zase promíchalo mládí se zkušeností a celkově to fungovalo určitě lépe.

Takže určitý progres sezona přinesla?

Progres tam určitě vidět je, i když v závěru jsme museli sáhnout hlavně k obraně a nehráli už tak moderní házenou.

Jak jste spokojen s tím, co předvedli mladí hráči zařazení do A týmu z dorostu?

Z tříminutového hráče Adama Rečka se stal tahoun. Šel výkonnostně nahoru a v době jeho zranění byla jeho absence znát. Ne nadarmo má pevné místo v dorostenecké reprezentaci. Určitě ukázali, že na to mají i další kluci, kteří naskakovali střídavě z dorostu, takže ta házená tady se určitě až tak špatně nedělá.

Je reálné, že byste mohli alespoň vzdáleně napodobit výkonnostní skok Jičína, který také využil svého času výborného dorostu?

Mohla by to být cesta i u nás. Kluci na sobě ale musí dál pracovat a nesmí usnout na vavřínech, aby to dotáhli třeba tam, kam Tomáš Babák, který odchází na své první zahraniční angažmá. Jičín dokázal ideálně skloubit mládí se zkušeností a to jej dostalo nahoru.

Jak to bude v příští sezoně, budete u týmu v roli hlavního trenéra pokračovat?

Nabídku jsem dostal a v nejbližších dnech by se mělo rozhodnout, jak to bude fungovat dál. Samozřejmě bych rád pokračoval v práci a dotáhl ji do zdárnějšího konce než letos. Každopádně klukům bych rád poděkoval za celou sezonu. Nebylo to jednoduché pro ně ani pro mě.