Každoroční setkání pod názvem Myšlenky TGM a současnost s největší pravděpodobností po letošním desátém ročníku v dosavadním formátu skončí. Fórum si získalo výbornou pověst, u mikrofonu se střídaly desítky myslitelů, publicistů či politiků a zaznělo mnoho inspirativních myšlenek. I přesto se organizátoři rozhodli udělat po jubilejních „Myšlenkách“ tlustou čáru. Pro někoho možná zpráva z kategorie nepříznivých, změna stávající podoby však může setkání dát nový impulz.



V běžném životě a ve filozofii či politice zvlášť lze lidi s určitou mírou zjednodušení rozlišit na idealisty a pragmatiky. Idealisté přinášejí velké myšlenky a pragmatici často fungují jako jejich korektoři nebo rovnou realizátoři. První československý prezident patřil do první skupiny, když prosazoval ideál demokracie i s vědomím jejích nedostatků, kterých byla pragmatická realita předmnichovské republiky plná stejně jako současnost. Vztah mezi idealismem a pragmatismem je totiž naštěstí oboustranný, existence jen jednoho směru vede buď k čirému fanatismu na straně jedné, nebo bezskrupulózní účelovosti na straně druhé.



Projekt kopřivnického rozjímání nad přínosem T. G. Masaryka dospěl do fáze, kdy nad desetiletým stabilním ideálem převážil pragmatismus změny. V naznačeném souboji „izmů“ to ale neznamená jasné vítězství účelu nad nejvyššími hodnotami. Vždyť i sám Masaryk byl z velké části realista, který by novoty určitě šmahem neodsoudil.



Michal Polášek