První měsíc nového roku máme za sebou, ale na nějaké velké oslavy to určitě není. Pro obyvatele zdejších končin totiž přinesl několik komplikací. Ve vzduchu po něm kromě štiplavého mrazu zůstal i zápach z několika spálenišť v Kopřivnici a okolí. Osobností měsíce by tak mohl být vyhlášen jakýkoliv hasič a zvukem nepříjemný jekot požárních sirén.



S ohni v regionu se v posledních době roztrhl pytel. Mediálně zajímavý červený kohout řádil ve dvou bytech v Kopřivnici a týmž počtem zásahů v průběhu jediného dne otestoval souhru hasičů v Příboře. Do kompletní statistiky lokálních katastrof chybí snad už jenom další propadlá střecha. V tomto ohledu jsme si však už své vybrali v míře vrchovaté.



Vyprávěl mi kdysi jeden známý, že když jsou ty správné podmínky, hoří i to, co by nás za normální situace ani nenapadlo zapálit, neboť selský rozum se příčí danou věc označit za aspoň trochu hořlavou. Skrytá analogie s náhle se vynořivšími aférami na politické scéně a velkým údivem jejich původců nad nečekaným ohlasem je zcela jistě čistě náhodná.



Hra s ohněm je velmi ošemetná věc. Pro ty, kterým kromě ohořelých stěn zbyly jen oči pro pláč, však existuje aspoň jedna pozitivní zpráva. Na rozdíl od veřejných činitelů se sežehnutými prsty a svědomím se od lidí vždy dočkají soucitu a pochopení. Požár v obýváku stále patří k těžko předvídatelným neštěstím, kdežto vlastní vinou spálená kariéra mnohdy k zaslouženým trestům.



Michal Polášek