Jako blesk z čistého nebe zapůsobila zpráva, že kontrakt na armádní tatrovky je ohrožen. Místní automobilka vypověděla smlouvu českému dodavateli komponent Praga Hostivař. Na tomto kroku by nebylo nic neobvyklého. Jenže vedlejší efekt je někdy silnější než ten hlavní. Když se proto objevily informace, že se teď budou armádní speciály v Kopřivnici montovat pouze ze zahraničních dílů, byl oheň na střeše. Jedním, ne-li přímo jediným důvodem, proč zakázku dostala právě Tatra, byla totiž podpora domácího průmyslu.



Někteří poslanci proto teď uvažují, že by se kontrakt s kopřivnickou továrnou zrušil. Jako kdyby nestačilo, že se o něm psalo a mluvilo v souvislosti s jeho přidělením bez výběrového řízení. Automobil, který ani není typickou tatrou, dostává ještě před nasazením do případných bojových akcí další těžké zásahy. Nic na tom nemění ani to, že zprávy o čistě dovozových dílech nejsou podle ministerstva obrany pravdivé, a politici se tak zřejmě pouze chytili do sítě zhrzeného dodavatele.



Hrozba odvolání zakázky je tedy jenom velkou bublinou. Žádný jiný více „národní“ výrobce tak velkých sérií speciálních vozidel totiž v naší malé zemi není. S největší pravděpodobností se proto nestane vůbec nic. Politici si postěžují do mikrofonů, ale karavana se zakázkou pojede dál. Jediný výsledek toho všeho bude ten, že v době globalizace už zcela absurdní hra na podporu národního průmyslu dostane další vážnou trhlinu.



Michal Polášek