Devátý prosinec 1963 znamenal výraznou změnu životního stylu pro Kopřivničany, do zkušebního provozu byl totiž tehdy spuštěn první horkovod a ve městě se začalo s dálkovým vytápěním. Na začátku měl horkovod včetně přípojek k tehdejším dvěma výměníkovým stanicím 1 300 metrů a sahal až k výměníkové stanici k ’Věžáku’ na ulici Obránců míru. Teplo Kopřivničanům, tehdy stejně tak jako ještě nedávno, dodávala Tatra z kotlů své energetiky, výměníkové stanice a sekundární rozvody provozovala Domovní správa města Kopřivnice.
Od dálkového vytápění si tehdejší představitelé města slibovali zlepšení ovzduší snížením počtu lokálních topenišť, ale mělo také ulehčit vnitřní dopravě ve městě tím, že odpadla nutnost rozvážet uhlí do každého domu a odvážet z nich popel. Tehdejší tisk navíc vyzdvihoval také možnost využít pro vytápění měně kvalitní paliva, která speciální kotle spalovaly s přijatelnou účinností.
