K o p ř i v n i c e - Bez velkých ambicí, s řadou mladých hráčů v sestavě. Právě tak vstupoval na podzim do krajské hokejové ligy kopřivnický celek mužů. A potvrdilo se to, co předesílal sportovní manažer klubu Libor Polášek, tedy že nastolená cesta, v níž se bude stavět na mladých odchovancích, bude chtít čas.

Kopřivnice skončila na dně tabulky, tedy šestá. Před sezonou trenér Miroslav Pokorný, který na postu hlavního kouče vystřídal Vladimíra Slováka, věřil v postup do play-off. První čtverka ale nakonec zůstala hodně vzdálená. „To umístění je pro mě víceméně zklamáním. Vím, že mančaft měl stoprocentně na víc. Měl na to herně, a výborná byla i nálada v týmu. Je v něm síla, ale nedovedli jsme to zúročit body,“ ohlíží se za sezonou kouč.

Kde byly hlavní herní příčiny toho, že jste většinu utkání k bodům nedotáhli?

Spoustu zápasů jsme prohráli po chybách pramenících z toho, že mužstvo díky nevyzrálosti chybovalo v obraně. Vidíme to, když se podíváme na konečné skóre. Dostali jsme nejvíce branek. Zároveň jsme ale také nejméně dali, což je fakt, který pramení z neproměňování vyložených šancí. Vytvořili jsme si jich hodně, ale produktivita byla nízká.

Zmínil jste nevyzrálost mužstva, v čem komplexně se kromě chyb v obraně tento fakt projevoval?

Na začátku hlavně návyky z juniorského hokeje - lítáním po celém hřišti, agresivitou, individuálním pojetím a hlav-ně nedodržováním taktických pokynů. Ty prvky se musely odbourat. Teď ke konci se právě ta taktika začala dodržovat, a to od přesilovek po postavení ve třetinách. Posun byl vidět hlavně venku. Tam jsme taktiku dokázali dodržovat lépe než doma, kde jsme hodně chtěli.

Dodržování taktiky je asi právě jedna z věcí, která je devizou pro příští sezonu...

Ano, určitě si to hráči ponesou s sebou. Navíc od začátku prosince bylo vidět, že si mladí kluci začali věřit, odkoukali, co si můžou nebo nemůžou dovolit, hráli ve větší pohodě, dávali většinu gólů.

Jak jste spokojený s výkony brankářů?

Celou sezonu jsme hledali brankáře číslo jedna a za celou sezonu se nám to nepovedlo. Jednička by měla v sezoně odchytat 80 procent zápasů. Dvojka a trojka jsou tu od toho, když se jí momentálně nedaří. Ale abych točil gólmana po každém zápase, není běžné. Ta jistota tam nebyla taková, jaká měla být. Výkony byly nevyrovnané, i když ke konci se to zvedalo. Brankář by měl dělat sedmdesát procent úspěchu, jinak je to zlé.

Považujete i přes výsledek nastolenou cestu za tu správnou?

Zklamání z mé strany tady je, i pro veřejnost je určitě umístění nelichotivé. Do sezony jsme ale šli s vědomím, že dáme zelenou mládí. Rozhodli jsme se, že půjdeme touto cestou, a já jsem za to rád. Je tam řada šikovných kluků jako Adam Hrubý, Petr Jahodář, Jakub Mach, Felix Horák nebo můj syn. Pozitivní je, že mužstvo má morálku, trénuje tak, jak má. Jeho vztah ke kopřivnickému hokeji je jiný než u slepeného mančaftu. Dělají to srdcem, což je třeba v šatně hodně znát, takže určitě je to velký příslib pro příští rok.

S vedením klubu jste v tomto směru zajedno?

S vedením jsme se bavili o tom, že je to běh na delší trať. Důležité je, že je to hokejově dobře rozjeté a kluci chtějí.

Jsou tady vedle mladých hráčů, kteří už hrají v týmu mužů, další, se kterými by se dalo příští rok počítat?

Určitě, třeba Tomáš Surovčík, který byl dlouho zraněný, Patrik Gonos, který by se měl vrátit z Nového Jičína, nebo Lukáš Matula. Kromě toho by se určitě našly i další zkušené posily do obrany. Uvažovat by se dalo o Bohuslavu Hruškovském, Michalu Nevrklovi, který nás posílil už letos, Miroslavu Kladivovi, který se chce vrátit k hokeji, možná i o Jardovi Petružálkovi, který bydlí v Kopřivnici.

Zatím je na to asi příliš brzy, ale zůstal byste u týmu rád i příští rok?

O realizačním týmu se bude jednat až po sezoně. Já osobně bych tady nerad zanechal stopu v podobě posledního místa. Nechtěl bych odejít od rozdělané práce. I když jsem měl samozřejmě během sezony chvilky, kdy jsem od toho chtěl utéct, vždycky když vychladnu (úsměv - pozn. red.), tak něco pozitivního najdu. Takže, nechtěl bych se loučit takto, ale nevím, co se bude dít. Může mi přijít jiná nabídka, nebo se vedení klubu rozhodně jinak. Musím ale říci, že jsem tady hodně spokojený, Kopřivnice je pro mě srdeční záležitost.

Jana Feilhauerová