Stovky lidí, které v neděli ráno po vítězství českých hokejistů nad Ruskem zachvátila euforie ze zisku zlaté olympijské medaile, se vydaly oslavovat do ulic Kopřivnice. Ještě pozdě odpoledne bylo možno spatřit skupiny fanoušků mávajících českými vlajkami.



Většina fanoušků, která v sluncem zalitých ulicích skandovala jména Hašek, Svoboda..., sledovala zápas, jenž se zapsal do historie českého hokeje, na obrovském plátně v kulturním domě. „Takový rachot jsme tady ještě nezažili a bojím se, že už ani nezažijeme,“ řekl po utkání Lubomír Sazovský z firmy Ludvík Moravia, která projekci hokejových utkání zajišťovala.



Hokejoví příznivci, z nichž mnozí si pomalovali tváře vlajkami, se po finálovém střetnutí shodovali, že na sledování zápasu na pětimetrovém plátně hned tak nezapomenou.



„Je to úplně něco jiného, než se dívat doma na televizi,“ říkali lidé, kteří během zápasu křičeli ze všech sil „Češi, Češi“, Hoši, bojovat“ a řadou dalších hesel povzbuzovali hráče, jako by fandili přímo v naganské hale Big Hat. O lístky na projekci byl přitom nevídaný zájem. „Původně jsme vůbec nedoufali, že zde prožijeme něco takového. Už na první zápas s Finskem přišlo asi sto lidí. Když na utkání proti Kanadě, které se hrálo v pátek ráno, přišlo tři sta fandů, bylo nám jasné, že v neděli bude tenhle barák praskat ve švech. Proto jsme dali vstupenky do předprodeje. Prodávat se začaly v sobotu v sedm hodin a do devíti bylo vyprodáno,“ řekl Sazovského společník Pavel Klos.



(Vyšlo v Kopřivnických novinách 26. 2. 1998)