K o p ř i v n i c e - Zítra to bude na den šedesát let, co bylo v Kopřivnici otevřeno první muzeum. U jeho zrodu stálo především nadšení a neúnavná práce kopřivnického patriota Emila Hanzelky. Tomu bude také v sobotu 25. srpna o půl jedenácté dopoledne na budově dnešní Šustalovy vily někdejšího Lašského muzea odhalena pamětní deska. Zakladatel zdejší nejen muzejnické tradice je ovšem natolik zajímavou osobností, že jej stojí za to připomenout více než jen několika řádky na bronzové pamětní desce.
Emil Hanzelka se narodil 29. března 1886 vyučenému kováři Vincenci Hanzelkovi a jeho ženě Marii, která pocházela z chudé větve fojtského rodu Šustalů. Už ve čtyřech letech ztratil otce a žil pouze s matkou a mladším bratrem v domku, který stál v místech, kde je dnes kašna před kulturním domem.
Emil byl nadaným žákem a obecnou školu absolvoval s vynikajícím prospěchem, poté navštěvoval měšťanskou školu v Příboře a v roce 1900 nastoupil jako zámečnický učeň do zdejší kovárny, kde byl jeho mistrem Leopold Sviták, který také vedl práce na prvním automobilu Präsident. Po vyučení odešel na průmyslovou školu do Brna a po jejím absolvování se vrátil zpět do Kopřivnice a v Tatře nastoupil jako mistr lisovny. Po první světové válce se i ze zdravotních důvodů rozhodl místo v Tatrovce opustit a věnoval se obchodu, který převzala jeho manželka po svém otci.
Hlavní část Hanzelkova odkazu ovšem spočívá v jeho historické, památkové a vlastivědné práci. „Otec už od mládí sbíral nejrůznější předměty a archiválie. Měl v našem domě vyčleněný jeden pokoj na své sbírky, kde trávil velkou část svého volného času,“ vzpomíná Lubomír Hanzelka, syn nadšeného amatérského historika. Během svého života nashromáždil Emil Hanzelka úctyhodný materiál, který i po šedesáti letech tvoří stěžejní část vlastivědných i technických sbírek zdejších muzeí. V archivu Muzea Fojtství jsou uloženy na tři stovky pořadačů jím nashromážděných regionálně historických archiválií. Hanzelka také nashromáždil velké množství hmotných památek, část starožitností získal darem či koupil od místních lidí, po válce se mu pak podařilo zachránit některé kousky z majetku odsunutých Němců. Hanzelka se ovšem nevěnoval jen historii, velmi cennou částí jeho odkazu byl například herbář, sbírka fosilií, ale také množství fotografií dnes již zaniklé Kopřivnice. Pro budoucí generace zachoval Emil Hanzelka také písně, pohádky a pověsti z Kopřivnicka, které navíc zapisoval v původním dialektu, který dnes už také vymizel.
Bohatá Hanzelkova činnost v tomto směru logicky vyústila ve snahu vybudovat v Kopřivnici muzeum. Poprvé se tato snaha objevila už v meziválečném období, ale než mohla dojít naplnění, přišla druhá světová válka. Hned po válce Hanzelka požádal národní výbor o přidělení zkonfiskované vily po vnucích zakladatele Tatry Josefu a Maxi Šustalových. Proměnit objekt ve špatném stavu na muzeum nakonec dostal zelenou, přestože ve hře byla také jeho proměna na dům pionýrů. Muzeum, jehož základ tvořila expozice památných a starožitných předmětů, zkameněliny, památky z dřevěného kostela, ale také kopřivnická majolika, bylo otevřeno 24. srpna 1947 v rámci oslavy 50 let výroby automobilů v Kopřivnici. Emil Hanzelka nově založenému muzeu věnoval veškerý svůj volný čas a poté, co byl znárodněn rodinný podnik, trávil v něm celé dny zprvu bez nároku na jakýkoliv příjem. V padesátých letech Hanzelka zachránil samostatnost zdejšího muzea zdůrazněním jeho průmyslové stránky větší specializací na automobily a začleněním muzea do podniku Tatra. Hanzelka tak fakticky položil základy dnešní podoby muzejnictví v Kopřivnici, když se v expozicích věnoval automobilové a vlastivědné historii stejně jako slavným rodákům, se kterými udržoval čilý kontakt. Muzeum, které založil, vedl Emil Hanzelka až do svých pětaosmdesáti let.
Hanzelkův odkaz ovšem sahá daleko za hranice Kopřivnice, jako okresní konzervátor památkové péče de facto zachránil před totálním zánikem rodné domy Sigmuda Freuda, Georga Mendela nebo dnešní ráz Štramberka s jeho dřevěnicemi. Emil Hanzelka inicioval a dohlížel na archeologické práce na hradě Šostýn stejně jako na keltském sídlišti v okolí Šutyrovy studánky. Kromě práce v muzeu a v terénu byl navíc Hanzelka velkým popularizátorem historie, v novinách a časopisech uveřejnil stovky článků a je také autorem několika rozsáhlejších prací z různých oblastí.
Emil Hanzelka ovšem nebyl pouze zakladatel zdejší muzejnické tradice, ale věnoval se rovněž další dnes velmi protežované oblasti, a to cestovnímu ruchu. Jako dlouholetý předseda místního Klubu českých turistů společně se svými spolupracovníky vybudoval vyhlídkovou lávku na Raškově kameni a vyznačil několik turistických stezek, které procházely místními pamětihodnostmi, a byl také jedním z hlavních iniciátorů výstavby zdejšího koupaliště. David Macháček
