Ilustrační foto

K o p ř i v n i c e - Konverzační komedie plné „televizních tváří“ vystřídala v minulém týdnu invenční inscenace tak trochu jiného divadelního ansámblu z Prahy.

Originální pohybové divadlo Veselé skoky je skupinou v drtivé většině činoherních herců z jiných pražských souborů, kteří část své tvůrčí energie věnují také tomuto malému projektu s domovskou scénou v divadle v Celetné. Do Kopřivnice Veselé skoky dovezly svou v pořadí čtvrtou autorskou inscenaci Havran.

Představení inspirované slavnou hororovou básní bylo ovšem spíš černokomediální sondou do mezilidských vztahů, a to jak na tomto, tak na onom světě.

Přestože diváci se dočkali recitace, zpěvu i běžného jevištního slova, dominantním jazykem představení byl tanec v řadě jeho podob. Přestože ještě před začátkem představení se inscenátoři divákům tak trochu omlouvali za to, že nejsou profesionálními tanečníky, na jevišti by to asi běžný divák vůbec nezaregistroval. Trojice hereček a trojice herců projevila své pohybové nadání a především to, co před představením také slíbili, že se totiž na jevišti především výborně baví, což ovšem neznamenalo, že by na jevišti nebylo co obdivovat. Kupříkladu houslistka a zpěvačka Gabriela Vermelho mezi tím, co zpívala úryvky z Poeova Havrana v mnoha světových jazycích, předváděla i až akrobatické kousky.

Příběh tří partnerských párů s tragickým osudem, který Veselé skoky na jevišti tančily, byl prošpikovaný spoustou literárních, hudebních a jiných narážek, jak koneckonců napovídal už samotný název představení Edgar Allan Pú: Havran. V závěru se publikum dočkalo dokonce i této parodické verze slavné balady. Textové a choreografické nápady střídaly gagy vycházející z výpravy nebo skvěle zapadající živý hudební doprovod.

Přestože množství publika v sále bylo menší než u některých představení komedií obsazených hereckými celebritami, ti, kteří dorazili, jistě nelitovali. Dramaturgům předplatitelské série se tak jistě vyplatila odvaha vsadit na soubor, který sice není mediálně známý, ale zato dělá divadlo plné svěžích nápadů.

Hlavní vadou na kráse jinak povedeného divadelního večera byl tak snad pouze nevhodný inscenační prostor. Havran Veselých skoků by kvůli svému pojetí určitě více vynikl v komornější atmosféře, než jakou mu mohl nabídnout studený prostor velkého sálu kulturního domu. I s tímto handicapem se však mladé pražské divadlo dokázalo velmi dobře porvat.

David Macháček