Ilja Hartinger při práci na návrhu díla.
FOTO: ZEMSKÝ ARCHIV OPAVA
V rámci přestavby města Kopřivnice, která ve svém největším objemu probíhala od 60. do 80. let 20. století, proběhlo množství stavebních akcí nejrůznějšího rozsahu a charakteru. Jedna z nich však svým významem i svým vlivem na charakter města zcela dominovala. Z ředitelské budovy automobilky Tatra, dokončené v roce 1978, se stala nepřehlédnutelná dominanta, nový symbol města jeho socialistické přestavby i jeden z nejviditelnějších symbolů samotné továrny.
Stala-li se ředitelská budova záhy objektem, se kterým se pojilo množství symbolických významů, bylo ji jako takovou zapotřebí i patřičně vnitřně vybavit a vyzdobit. Z několika výtvarných děl, která byla do interiérů budovy objednána, měla bezesporu největší význam instalace z leptaného skla valašského výtvarníka Ilji Hartingera, umístěná v prostoru vstupní haly. Už její ideový námět dával tušit společenskou závažnost celého projektu – Historie a současnost Tatry a města Kopřivnice. Cesta k její realizaci však nebyla zcela přímočará.
K prvotní objednávce díla došlo v září 1976. Vzhledem k důležitosti zakázky bylo rozhodnuto, že její autor vzejde z výběrového řízení, kterého se zúčastnili tři autoři, akademičtí sochaři Evžen Scholler a Milan König a akademický malíř Jan Václav Sládek. Realizace byla záhy svěřena Königovi, který se jí však v polovině roku 1977 pro své pracovní vytížení vzdává. Bezprostředně je vyhlášeno nové výběrové řízení, jehož se účastní malíři Jiří Drozd a Ilja Hartinger. Druhý jmenovaný je nakonec v listopadu 1977 pověřen realizací zakázky s tím, že její dokončení se vzhledem ke zdržením posouvá na rok 1978.
V listopadu 1978 bylo Hartingerovo dílo ve vstupní hale ředitelské budovy skutečně s úspěchem kolaudováno. Celá kompozice několika vzájemně propojených a nasvícených leptaných skel s motivy města a automobilky byla vystavěna okolo centrálního bodu, kterým byl symbolický základní kámen investičního rozvojového záměru Tatry.
Dílo bylo, i přes svou ideologickou neutrálnost, z původního umístění odstraněno zřejmě v 90. letech. Před několika lety se některé jeho části dostaly do sbírek Lašského muzea. Zbytek skončil neznámo kde.
Pavel Dvořák, Lašské muzeum
