Vojáci Rudé armády vítáni místními obyvateli prošli Kopřivnicí v neděli 6. května 1945 od Lubiny směrem ke Štramberku.
FOTO: ARCHIV MUZEA FOJTSTVÍ
Následující text je zkrácenou podobou článku Lubomíra Hanzelky, který před patnácti lety vzpomínal na válečnou Kopřivnici. Zachycuje závěr 2. světové války nejen obrazem jeho vlastních vzpomínek, ale také vychází z kronikových zápisů jeho otce a zakladatele zdejšího muzejnictví Emila Hanzelky.
Zatímco v prvních letech války museli Kopřivničané slýchat zprávy o slavných německých vítězstvích na všech frontách, později především po vstupu USA do války se karta začala rychle obracet. V roce 1942 byly napočítány celkem čtyři nálety, v roce 1943 rovněž čtyři a v roce 1944 již 59 náletů.
Později, když pak skoro denně dopoledne asi kolem desáté hodiny byl vyhlášen letecký poplach, továrna musela zastavit práci a zaměstnanci se rozběhli do lesů a polí kolem Kopřivnice a brzy pak nám již nad hlavami letěly za mohutného dunění motorů svazy spojeneckých bombardérů. Byly to desítky, ba stovky tehdy zvaných ‘létajících pevností’. Byla to na tuto dobu vskutku obří letadla. Letěla většinou z letišť v již osvobozené Itálii do povodí Odry (Odertal), kde byly v Německu velké rafinerie, které prakticky zničila, a Němci ke konci války byli již doslova bez benzínu, což ochromilo i veškerou jejich vojenskou techniku,“ vzpomínal Lubomír Hanzelka.
V roce 1945 až do osvobození bylo jednapadesát velkých leteckých poplachů při přímých náletech na ostravský kraj a na transporty německých vojsk. Ve dne jsme obdivovali celé roje anglo-amerických letadel, které jako stříbrní ptáci leskly se v oblacích, zanechávajíce za sebou mlhoviny tvarů. Za nocí při náletech shazovala letadla osvětlovací a různobarevné rakety, které tvořily hrůzokrásné obrazce podobné vánočním stromkům, po nichž vzápětí spadlé bomby přinášely smrt obyvatelstvu. Do beskydských hor byli z letadel spouštěni vyškolení partyzáni.
V lednu 1945 již bylo definitivně rozhodnuto a mnozí Němci tušili blížící se konec. Již v lednu odvážela auta vojenský materiál po říšské silnici k západu. Na louce u Kopřivnice přistál německý dvouplošník, který nejdříve shodil červené rakety. Mnozí Kopřivničané byli povoláni ke kopání obranných zákopů (šanců) u okresní silnice. 30. ledna přestala pracovat továrna na hliněné zboží. Přes Příbor táhly transporty zubožených zajatých Rusů.
Blížící se konec války se pochopitelně projevil také v továrně, jejíž válečná výroba byla ostatně důvodem, proč Němci tolik stáli o to, aby se Kopřivnice po Mnichovu stala součástí jejich říše. Ze závodu Tatra byly odváženy různé autosoučástky, také konstrukční kancelář se stěhovala do Prahy.
Začátkem února byla válka už doslova na dosah. Dne 1. února spadly bomby v Ženklavě poblíž bývalé české školy. O týden později přijel do města větší oddíl wehrmachtu a ubytoval se v měšťanské škole. 22. března byla bombardována Ostrava a téhož dne dopadly bomby ve Vlčovicích. 23. března došlo k vloupání do obecního úřadu, byly ukradeny poživatinové lístky. Brzy poté byli u občana Štěpána na Pasekách přistiženi partyzáni a zatčen jeden voják. Paní Štěpánová byla také zatčena, její manžel však utekl a zbytek války se skrýval. Ve Studénce zasáhla bomba lazaret ve škole a ve Frenštátě sokolovny a chudobinec.
Poslední dny okupace byly i v našem městě obdobím strachu, neboť nikdo netušil, co mohou neúspěchem zdecimovaní Němci ještě napáchat. Bitevní fronta se k nám stále blížila, na frontu byly povolávány poslední zálohy a zbylí Němci tvořili obranné ‘Volkssturmy’. Na okresní silnici u domů občanů Buzka, Havránka a u Štramberka u domu p. Tomíčka byly vybudovány obranné sruby se zákopy, které měly být bráněny pověstnými pancéřovými pěstmi (Panzerfaust). Fronta byla již na hranicích Slezska a sváděl se boj o Opavu a Ostravu. Ve dne bylo vidět ze svahů našich hor hořící vesnice ve Slezsku a v noci rudá zář, která vystrašila naše obyvatelstvo. Všichni si kladli otázku: Co bude s naší průmyslovou Kopřivnicí? U chaty pod Šostýnem (restaurace na koupališti) padl první ruský granát. V budově německé školy se ubytovalo ze Slovenska prchající gestapo. Němci kvapem ustupovali, ničíce za sebou mosty a viadukty. Tak byl zničen nový betonový most přes řeku Lubinu v Příboře, most přes Sedlničku v Borovci, přes Jičínku v Novém Jičíně, přes Lubinu ve Frenštátě p. R. a přes Odru v Nové Horce. Byl poškozen viadukt Studénsko-štramberské dráhy přes Kopřivničku u Příbora, železný viadukt dráhy ve Veřovicích a kamenný viadukt dráhy Štrambersko-veřovské byl vyhozen do povětří.
V té době ustupující německá armáda projížděla Kopřivnicí směrem na západ a gestapo na dvoře Německé školy pálilo svůj archiv.
Byla poslední noc z 5. na 6. květen. V Příboře hořel Katolický dům a dřevěný most přes Lubinu u Benátek. Dunění děl bylo již slyšet z blízkosti. Ve 3.30 hod. ráno vtrhlo německé vojsko do Kopřivnice a oddíly SS vyburcovaly spící občany na ulici 28. října a vnikly do domů občanů Novobilského, Vaváka, Parmy, Gillara a Kuchaře, žádajíce o jídlo a pití. Nastal kritický okamžik pro naše město.
Avšak v pět hodin náhle zazněly povely a německé vojsko kvapně opouštělo Kopřivnici směrem k Závišicím. Všichni vytušili, že Rudá armáda je již nablízku. A skutečně v 7.10 hod. se objevily první jednotky vítězné armády v našem městě. Přitáhly od Drnholce nad Lubinou a byly radostně pozdravovány nadšeným obyvatelstvem.
Na domech v Kopřivnici se objevovaly první československé prapory. Umíráček, jediný z kostelních zvonů, který zůstal ve věži kostela, vyzváněl k oslavě osvobození. Lidé strhávali německé nápisy a odstraněny byly dřevěné kříže padlých německých vojáků před měšťanskou školou. Z Kocmínku a od kostela sv. Kateřiny ve Štramberku se ozývalo, jak ruské kaťuše ostřelovaly Nový Jičín.
Dne 7. května se jeden z kopřivnických Němců oběsil, když předtím povraždil svou rodinu – manželku, švagrovou a šestnáctiměsíční dítě. Osmého května byl zatčen Němec Nierich, německý úředník Moraw se zastřelil na Bílé hoře.
„Tak byla Kopřivnice a s ní Příbor a Štramberk osvobozeny bez větších bojů, neboť Rudá armáda svírala Němce ze dvou stran od Sedlnice a od Frenštátu, takže jim nezbylo času k většímu pustošení kraje. Kopřivnice jásala vstříc svým osvoboditelům a mohutný průvod občanů procházel ulicemi,“ uzavíral své vzpomínky na období osvobození Kopřivnice Lubomír Hanzelka.
Ten také už před patnácti lety varoval před narůstajícími projevy fašismu a nacionalismu, které podle jeho slov lidi dříve narozené a pamatující diktaturu doslova děsí a nemohou nechat lhostejnými.
Lubomír Hanzelka
(redakčně kráceno)
