Hra Edith a Marlene byla především příležitostí pro dvě herecké osobnosti, Hanu Seidlovou v roli Edith (vlevo) a Renatu Drösslerovou jako Marlene.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e - Rozhodně méně lidí, než by si zasloužila, přilákala před týdnem do kopřivnického kulturního domu inscenace pražského Divadla pod Palmovkou Edith a Marlene. Hra maďarské autorky Évy Pataki vycházející ze skutečných osudů slavných šansoniérek Edith Piaf a Marlene Dietrich dává prostor především francouzské pěvecké legendě, její zemitost a nevázanost pak ostře kontrastuje se stoprocentní profesionalitou Dietrichové, která má ovšem v představení spíš roli nahrávačky, a četné ostatní postavy hry už opravdu nebyly víc než živými kulisami.



Jak už samotný titul dává tušit, pojícím prvkem celé inscenace, odehrávající se až na banální scéně s katafalkem ve středu, je hudba. V českých překladech zazněla většina největších hitů obou zpěvaček. Chytře zvolené písně navíc nejen dokreslovaly atmosféru, ale v řadě případů až muzikálovým způsobem posouvaly samotný děj. Hvězdou představení byla jistě Hana Seidlová, její Piaf byla víc než uvěřitelná a ve chvíli, kdy začala zpívat, už o správnosti jejího obsazení nemohlo být pochyb. Teze o výjimečně zdařilém obsazení platí také pro Renatu Worek - Drösslerovou, její Marlene bezesporu nepostrádala auru filmové star klasické éry, a i když po herecké stránce neměla příliš prostoru vyniknout, svým pěveckým uměním byla Seidlové velmi důstojnou partnerkou.



David Macháček