Pražský grafik Pavel Sivko (zcela vpravo) při zahájení své výstavy v prostorách Lašského muzea. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice - Už týden zdobí výstavní prostory v podkroví Lašského muzea litografie grafika Pavla Sivka. Pražský výtvarník, v jehož dílech se realita pojí se snovým světem, vedle sebe leží romantické i realistické vidění světa a humor se střídá se sentimentalitou, představuje v Kopřivnici kolekci litografií z posledních let. Jak sám autor na vernisáži výstavy nazvané Krajinou graficky prozradil, že jeho cílem je probouzet svými pracemi v lidech úvahy, protože údajně největším nepřítelem naší doby je nezájem a netečnost. Na několik otázek Pavel Sivko také odpověděl v rámci krátkého rozhovoru.

Na výstavě není jediná grafika, na které by se v nějaké podobě nevyskytovaly stromy. Má pro vás strom nějaký zvláštní význam?

Je to vlastně velice prozaické. Jsou malíři, kteří dělají figury, jsou specialisté na akty, a já mám rád stromy. Strom ve mně neustále evokuje nové a nové nápady. Krajináři neustále chodí krajinou a krajina k nim promlouvá a na mě mluví právě stromy. Někdy si říkám, že už mě nic nového nemůže napadnout, že už jsem to všechno udělal, a najednou přijde inspirace znovu. Nakonec se to stalo takovým fenoménem, že stromy dělám pořád. Je to dlouhodobá záležitost. Částečně se to na mě přeneslo od mého otce, který stromy taky hodně dělal, a myslím, že prvotní informace byla u fotografa Josefa Sudka, který stromy s oblibou fotil a byl přítelem mého otce. Když jsem se v tom pohyboval, tak to nějak přirozeně vyplynulo.Vešlo to do mě a já jsem začal kreslit stromy, a ani vlastně nevím proč.

Vyhledáváte stromy, i když nejste v ateliéru. Láká vás to do lesů a do parků, nebo je vnímání stromů čistě výtvarnou záležitostí?

Je pravda, že mě stromy pořád zajímají. Tam, kde jsou stromy, chodím velice rád, ale většina věcí vzniká až v ateliéru, kdy to, co vidím, projde přemýšlením a následně své vize realizuji. Přiznám se, že nevím, kde přesně ty nápady vznikají. Nějak to do sebe nasaji, dojmy nějak uskladním a pak si je odněkud vytáhnu jako ze šuplíku.

Na zdejší výstavě jsou k vidění jen barevné litografie. Proč preferujete právě tuto grafickou techniku?

Já jsem samozřejmě dělal i jiné techniky, jako hlubotisky, čárové lepty, měkké kryty a podobně, ale litografie mi byla vždycky asi nejbližší díky tomu, že jsem mohl na ten kámen kreslit. Je to jako bych kreslil tužkou. U jiných grafických technik musíte mít buďto jehlu nebo další nářadí, a i možná proto jsem je neuměl ovládnout tak, jak bych chtěl. Litografie mi nejvíc vyhovuje. Navíc mě zaujalo to, že je tam možné na sebe vrstvit barvy. Čím víc tam těch barev je tím dostává grafika hloubku a je taková šťavnatá. To se mi na tom strašně líbí.

Jste autorem řady knižních ilustrací. Nemáte pocit, že toto umění ze stránek knih pomalu vytrácí?

Ony se vlastně ani nevytrácejí, ony už v podstatě zmizely. Ilustrovaných knih je dneska hrozně málo. Výjimkou jsou encyklopedické věci a dětské knížky, kde je ilustrace v podstatě nutnost, tam stále přetrvává, ale beletrie pro dospělé už v podstatě není ilustrována vůbec stejně jako poezie. Je to víceméně ekonomická otázka. Nejen vytvoření, ale i tisk ilustrací znamená náklady navíc. Sem tam se nějaká ilustrace objeví většinou na obalu a nebo se objevují knihy, které jsou od počátku zamýšleny jako umělecké artefakty. Bohužel ilustrace už není tak žádaná, jako tomu bylo dřív.

Jste také autorem několika poštovních známek. Jaká je podle vás budoucnost české známkové tvorby?

Zámky se vydávají pořád, i když i tam dopadl tržní tlak. Dřív lidé posílali hodně dopisů, dneska už si moc nedopisují, převzala to jiná média a především internet. Lidé píšou méně a zájem o znám-ku pochopitelně poklesl. Pořád se ale známky prodávají a vyrábějí a jejich úroveň je myslím velmi dobrá. Odpadly propagandistické náměty a dneska vycházejí velmi dobré známky. Specifikem české známky vždy byl nejen kvalitní autor, ale i vynikající rytec a pak velmi dobrý tisk. Budoucnost české známky záleží dle mého asi i na výdrži tiskařských strojů, které už jsou dost staré, a pořízení nových by znamenalo náklady v řádech stovek milionů.

David Macháček