Gentleman Singers zaujali publikum nejen dramaturgií a skvělým provedením koncertu, ale také jeho příjemně odlehčeným pojetím.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
K o p ř i v n i c e - Nadprůměrná návštěvnost i velké ovace publika provázely koncert Gentleman Singers v Kopřivnici. Vokální soubor založený před čtyřmi lety vysloužilci hradeckého chlapeckého sboru Boni Pueri získává na popularitě, za sebou má asi 150 vystoupení včetně hostování v šesti zemích Evropy a v zámoří a také plány jsou velké. O souboru, plánech a hlavně o muzice se před zdejším vystoupením rozhovořili umělecký vedoucí souboru Richard Uhlíř a zpěvák Lukáš Merkl.
Jak byste charakterizovali Gentleman Singers?
Richard: Je to soubor devíti vokálních sólistů, jsme všichni bez výjimky odrostlíci chlapeckého pěveckého sboru Boni Pueri. Tam jsme se potkali a zjistili jsme, že bez zpěvu nemůžeme dále existovat. Jsme vlastně první generace, která poté, co jsme přestali být chlapci a museli jsme odejít, založila vlastní soubor.
Je vás opravdu jen devět členů nebo vytváříte z členské základny různé koncertní skupiny?
Richard: Velice příležitostně je nás víc, když to například vyžaduje repertoár, ale maximum koncertů zpíváme ve stálé sestavě v osmi až devíti lidech.
Lukáš: Za celou existenci souboru se tady prostřídalo tuším dvanáct lidí. S nikým jsme se nerozešli ve zlém. Se všemi udržujeme kontakt a při některých příležitostech se setkáme na pódiu a zazpíváme si několik písniček. Ale jinak jsou ty koncerty opravdu záležitostí osmi devíti lidí.
Liší se nějak výrazně váš výběr skladeb od repertoáru Boni Pueri kromě toho, že je nastaven pro mužské a nikoliv chlapecké hlasy?
Richard: Já doufám, že se liší. My se snažíme zpívat skladby od renesance až po jednadvacáté století, to jsou skladby starých mistrů jako Gastoldi nebo anonymů třináctého století, ale i skladby Schubertovy nebo Franze Biebela. V repertoáru máme i speciální devítihlasou kompozici od současného skladatele Jana Jiráska, kterou upravil přímo pro náš soubor. Repertoár volíme tak, aby mohlo ucho běžného posluchače naši hudbu zpracovat, ale zase tak, aby ho nemohl zazpívat každý. Některé naše skladby jsou hodně, opravdu hodně obtížné.
Lukáš: Sledujeme, co se na kulturně-hudebním poli děje. Víme o svých kolezích, ale na druhou stranu v interpretaci se snažíme nedívat nalevo napravo. Najít si v tom něco vlastního a jít tou svojí cestou, možná trochu neprošlapanou, ale takovou, jak ji my cítíme, přestože víme, že to třeba někdo zpívá jinak. Snažíme se i ve známých skladbách najít něco nového, něco dosud nenalezeného.
To hledání probíhá kolektivně? Na zkouškách?
Richard: Je veliká radost, když to v souboru klape a tvůrčí práce probíhá kolektivně a směr souboru neurčuje jen jeden člověk. Ten jeden člověk, většinou já, pak jen vybírá, co je opravdu dobré a vkusné. Ale je dobře, že na výrazu souboru se podílí všichni členové a všem záleží na tom, jak skladbu interpretujeme a jak se prezentujeme na veřejnosti.
Lukáš: V tomto jsme netradiční. Jak už Richard zmínil, on zastává funkci uměleckého vedoucího, ale rozhodně to není sbormistr nebo dirigent, který by se postavil zády k divákům a vedl soubor tvrdou rukou. Totéž platí i v repertoáru, jeho slovo má sice větší význam, ale když převládne názor většiny, jede se podle něj.
Gentleman Singers jsou hudební profesionálové, nebo jen nadšení amatéři?
Richard: Ve zpěvu bychom chtěli být profesionálové, a když jdeme zpívat, tak se tak i cítíme, i když si pak po koncertě vytkneme spoustu chyb. Zatím jsme kromě jednoho člena, který je zaměstnaný, všichni studenti, takže tímto se řadíme mezi poloprofesionální nebo amatérské soubory a je to pro nás pro všechny veliký koníček.
Lukáš: Vzhledem k tomu, že studujeme, můžeme to myslím nazvat poloprofesionalismem. Jako brigáda to není špatné. (smích)
Škola Boni Pueri je tedy vaší jedinou hudební průpravou?
Richard: Já studuji muzikologii a kolega z prvního tenoru studuje operní zpěv na JAMU v Brně, ostatní studují jiné typy škol.
Lukáš: Ale i my ostatní chodíme na konzultace a máme své hlasové poradce. Když se řekne Boni Pueri, všichni si řeknou, že jsou to výborní zpěváci, ale my jsme byli patnáct let zvyklí na sborové zpívání a teď, když má vylézt na pódium devět sólistů, je to úplně o něčem jiném. Je nutná úplně jiná technika a taky úplně jiná zodpovědnost, ve čtyřicetihlavém sboru svou chybu schováte za kolegu, ale tady se nemáte za koho schovat. Hlavně ze začátku jsme s tím dost bojovali. Myslím si, že teď jsme už na velmi dobré cestě, i když pochopitelně ta zdaleka není u konce.
Na léta v chlapeckém sboru tedy nenavazujete?
Richard: Je to jiná cesta, kterou konzultujeme s hlasovými poradci, já třeba se svými profesory z muzikologie, kteří mi radí v repertoáru a snaží se pomoct i jinak. Na rozdíl od sboru tohle naše zpívání vyžaduje stoprocentní kázeň od zpěváků. Abychom byli všichni zdraví, byli všichni hlasově fit, aby nikdo nebyl na koncertě unavený. Takže tím přístupem je to opravdu o něčem jiném než ve sboru.
Lukáš: Ale jinak jsme úplně normální mladí kluci, kteří po koncertě zajdou na pivo nebo se někam pobavit.
David Macháček
