Kdybychom se bavili o vládě, řekli bychom, že uběhlo sto dní hájení a nyní je možné skládat první účty. Jaká měřítka je možné označit jako úspěch či neúspěch u události celkem běžné - přemístění pobočky jedné instituce - však neporadí ani protřelý znalec společnosti. Hodnotit pouze podle nahlas vyřčených či sepsaných reakcí klientů je totiž ošidné. Spokojený zákazník většinou nemá důvod dávat své pocity příliš najevo.
Nová pobočka České pošty funguje v přízemí radnice teprve od října. Provází ji diskuze, která se oproti očekávání stočila z části jiným směrem. Oproti očekávání si většina lidí už zřejmě zvykla na to, že se pošta přesunula do jiné části města, a mnohým se tak prodloužila cesta. Kritikům ale vadí to, že se na poště tvoří fronty a vyvolávací systém přestává plnit svou funkci.
To je vážná výtka, která stojí za podrobnější průzkum a analýzu. Nespokojené zákazníky si nemůže dovolit žádná firma, ani stále ještě státní pošta s dominantním postavením na trhu. Přesto je v tom firma zčásti nevinně. Čekání a dlouhé řady se tvoří jen v určitých částech dne, zatímco jindy je kapacita naplněna jenom zčásti. Kdyby byla pošta přetížená pořád, bylo by zřejmé, kde se stala chyba.
Špičky ale nespadly jen tak z nebe. Dlouhé odpolední řady se tvořily i na staré poště, stačí jen vzpomenout. To sice není důvod pro tiché smíření se s realitou, ale příležitost uvědomit si, že není vše nové automaticky hned špatné.
Michal Polášek
