Přesně před týdnem byla v muzeu na Fojtství zahájena výstava Zapomenutá Kopřivnice, která na historických fotografiích demonstruje nejen stavební rozvoj města.
FOTO: ONDŘEJ ŠALEK
Kopřivnice (dam) – Přesně před týdnem byla v muzeu na Fojtství zahájena první letošní výstava. Pod názvem Zapomenutá Kopřivnice prezentuje muzeum sérii dobových fotografií a dokumentů zajímavým způsobem ilustrující život v Kopřivnici na přelomu 19. a 20. století.
Zájem pozorného návštěvníka upoutá nejen možnost nevšedního srovnání toho, jak známá místa vypadala před stoletím a dnes. Řada fotografií doslova vypráví drobné příběhy. Jednou z nich může být také fotografie shořelé stodoly, u které se návštěvník dozví nejen to, o jaký objekt šlo a kdy vyhořel, ale i to, že oheň založil chovanec polepšovny z Nového Jičína. Zdaleka ne vždy ovšem mají historikové k dispozici tak precizní popis situace zachycené na fotografii, mnohdy naopak jejich práce připomíná spíš detektivní pátrání. „U některých můžeme určit rok pořízení zpětně podle toho, že víme, kdy která stavba vznikla, a je možné fotografii zpětně datovat, i když není popsána,“ říká o metodě kurátor sbírek Fojtství a autor výstavy Ondřej Šalek. Tato metoda náročná na precizní znalost místní historie ovšem přináší mnohdy až pozoruhodně přesné výsledky. „Máme na výstavě jednu nepopsanou fotografii, u které si dovolím tvrdit, že vím plus minus den, kdy byla pořízena. Je to záběr na střední část Kopřivnice. Je na ní vidět kostel a také mariánský sloupek, který je momentálně v zahrádkářské kolonii. My víme, že ten byl postaven v létě roku 1904 a už někdy na podzim 1905 u něj vysadili čtyři akáty, které na té fotce ještě nejsou. A podle toho, jak jsou olistěné stromy a u kostela jsou navíc postaveny stánky, takže můžeme usuzovat na to, že v Kopřivnici byla v době pořízení pravděpodobně pouť. I takové detaily častokrát pomáhají,“ vysvětlil Šalek. Zdaleka ne u všech fotografií v archivu je ovšem něco podobného možné, historik připouští, že celá řada fotografií zabírá těžko identifikovatelná místa a jejich datace touto metodou je pak v postatě vyloučena.
Na výstavě je k vidění víc jak stovka zvětšených snímků. Autor výstavy se při výběru úmyslně vyhnul velkému množství fotografií z továrny, odfiltrovány byly také fotografie, které už byly mnohokrát použity a jsou veřejnosti známé. „Snažil jsem se vybírat snímky, které nejsou tak známé, ale zároveň jsou pro lidi zajímavé,“ říká Šalek. V archivních krabicích tak zůstaly detaily budov, stovky fotografií z historie muzea nebo i ze soukromého archivu Emila Hanzelky. Právě bez osobního přínosu tohoto vlastivědného pracovníka a zakladatele Lašského muzea by se podobná výstava nemohla uskutečnit. I proto ji muzeum věnovalo připomenutí čtyřicátého výročí jeho úmrtí.
Příběhy ovšem nevyprávějí jen vystavené fotografie. Jejich zvětšeniny na stěnách totiž doplňují dobové dokumenty, plány historických budov ve městě nebo třeba diplomy a oznámení. Podle Šalka je to spíš jen výběr zajímavostí, jaké archív s mnoha stovkami tisíc položek obsahuje. Jednou z velkých zajímavostí je například sbírka místních písní sepsaná Leopoldem Víchou. Ta je velkou vzácností, přestože jde o opis původní sbírky pořízený v roce 1914. „Originál se ztratil někdy během druhé světové války, kdy jej naposled někdo viděl v hudebním ústavu v Brně. Knihu si jen několik let před svou smrtí vypůjčil od vdovy po Víchovi Leoš Janáček a údajně se těmito písněmi nechal inspirovat při psaní Lašských tanců,“ prozradil další za zajímavých příběhu spjatých s exponáty výstavy Šalek.
Zapomenutou Kopřivnici bude možné v podkrovní výstavní síni na Fojtství navštívit až do 8. března.
